Zpod
Zpod, vz Spod. — Z. = z pod, dvě před- ložky, s gt., unter (dem Tisch) hervor. Mor., Slov. Vytáhl truhlu z pod lůžka. Kn. poh. 302. Vylezl z pod stola. Na mor. Val. Brt. Z pod lávy (lavice) něco vydobyti, vylézti. Na Ostrav. Tč. Kdybych to měl z. kůže vzíti, tož ti to dám. Mor. poh. I. 592. Tečie voda z pod hrubých topolí. Sl. ps. 45. Práca mu ide z. ruky ako voda. Mt. S. I. 109. Pod Muráňom stojí lipka zelena, z. tej lipky tečie voda studená. Sl. ps. Šf. II. 122. Ty, z. té lavice, pojď sem! , Kld. II. 167. Hviezdička z. mračna svita! Č. Čt. II. 179. V tom vyskočil z. mostu; Tu raz milý šuhaj ostane na brehu a z. neho vyletí kačica a pláva rybníkom preč voľakdesi na druhú stranu a stratí sa mu z očí. Dbš. Sl. pov. L 327., III. 20. Musíš ho vystanoviť, čo ho hneď z. plota vyhrebieš (tuhé naléhání); Taký sa mi chlebík udal, čo pod kôrkou kocúr dudal; zo sriedky mi voda tekla a z. kôrky myš utekla (o pečení chleba); Hoden je z. živého plota huby jiesť (lejno, za svoju naničhodnú robotu). Pořek. na Slov. Zátur. — Vz Z popod, Km. III 338.