Zpomenouti
Zpomenouti, spomenouti (zastr. zpoma- nouti), ul, ut, utí, zpomněti (ne: zpoměti), ěl (na Slov. zpoml, vz doleji), ěn, ění, zpo- mínati (m. vzpomenouti) = na paměť uvésti, hu paměti přivésti, erinnern, anregen; si, sich erinnern, sich besinnen, sich entsinnen, woran denken; na něco myslí přijíti, ein- fallen; mysliti nač, an etwas denken, sich erinnern. — co = nač, in Erinnerung brin- gen, gedenken. Nyní zpomíná nepravosť jejich. Br. Z. něčí slávu. Ruk. sv. Aug. Jiné dluhy, komu co povinovat byl, zpo- mínal a platiti kázal. NB. Tč. 46. Staré hřiechy nezpomínaj. Zátur. Odpytujem vašu poctivú hlavu (hlavičku) i tento stôl, na ktorom sa dary božie přijímajú, kúpil som koňa. Slovák odpytuje, keď má zpomenúť: koňa, psa, sviňu a jiné. Krávu a ovcu zpo- rnínajúc neodpytuje. Takto asi odpytuje, keď má něco mrzkého, špatného vypovedať, Slov Zátur. Vz Odpýtati. — abs. Přijde čas, že zpomene (že rady poslechnouti ne- chtěl). Ros. Již zpomíná (na bývalý lepší byt n. radu). Kdo tady pojede, každý ať spomene: Tu leží Adámek, zbojnický hét- mánek. Sš. P 181. A zpomeňme, kde jsou naši rekové. Pal. Děj. III. 3. 174. — Nač, na koho = mysliti nač, myslí na něco při- jíti. Na něčí řeč z. Dal. Nemohu na to z. D. Nezpomenu na to jméno, ač se mi na jazyku plete. Us. Dch. Pán Bůh na něho zpomněl (potrestal ho). Us. Šd. Zpomněla na slova starcova. Němc. I. 106 Zpomla na milého, zmútila vodičku. Sl. ps. 141. Má milá dzěvečko, jak se pěkná zdáš! Eden (jen) spomeň na to, že jsi popel, blato, konec lásky máš; Dobře mi pravila ma stara matička, že budu spominať na jejich slovečka Sš. P. 60., 489. Těžko na to zpo- mínati. Dač. I. 281. (Zamúcení) spieš spo- mínají na zatracenie věčné. Hus I. 279. Každý na svój rod zpomana .... Alx. V. 1494. Z. na svú žalosť. Alx. Zpomeň na své narozenie. Výb. II. 12. Pero psalo (písalo), srdce hralo a na vás rodičia moji zpomí- nalo. Zátur. Neb čím více na hněv se zpo- míná, tím více se hněvá. Hus III. 183. — Solf., Vrat., St. skl. — si, komu nač, na koho. Zpomeň mi zejtra na to. Us. Zpo- mněl jsem si na přítele. D. Zpomeňte si na mne. D. Nemohu si na to jméno zpo- menouti. Dch. Když se mně nezpomnělo na to, indem ich mich nicht erinnert habe. Slez. Šd. Nač si zpomene, to chce míti. Us. Však si na mne zpomeneš! Němc. Mla- dosť, milá mladosť, kterak tě odžaleť? Když sobě já na tě zpomím, tak musím ošáleť. Ps. slez. Šd. Cf. Z. komu. Na tebe, dě- večko, často si zpomeně. Čes. mor. ps. 114. Zpomněl si na Dorotu, žije-li či nežije; Jenom ty se na to zpomeň, že's k nám chodíval; Ja, kterak já a překerak mé sr- dečko nemá plakať, dyž se (si) spomenu na milého, jaké bývaly slova jeho!; Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň si na dům náš; Miloval mě, ale ne na dlúze, zpomenu si na jiného brze; Když se na tě zpomenu, srdce ve mně poskočí; Ty panenko ma- ličká, ty černovoké děvče, dyž se na tě spomenu, hned se mně do pláče chce; Zpo- meň si, synečku, na přísahu svoju, jak si mně přisahal drža ruku moju; Zpomním já si na ty slova, co sme spolem mluvili. Šš. P. 8., 245., 259., 281., 320; 345., 364., 377., 605. — na koho s čím. Spomeň na nás s koledou. Sš. P. 748. — komu. Plete se mi to na jazyku a nemohu si zpomenouť. Dch. Mladosť, milá mladosť, kterak tě oža- liť? Dy sobě zpomenu, to musím ošalif. Sš. P. 802. Cf. Z. si nač. Jak dojeu (dojel) pod hory, pod jabor zelený, sobě tu zpomínau, na Aničku vouau (volal). Sš P. 130. Co se té mrše zpomnělo? Slez. Šd. — si, komu co. Zpomeňte mu to, erinnert ihn daran. Dch. Zuby mi trhej, len mi to nespomínaj (když něco nerádi slyšíme). Zátur. Co si zpomněl? Us. — Br. Tu službu mu král z (odměniti) chce. V. — čeho = nač, woran denken, sich erinnern. Lonského sněho z. (starých věcí). Ctib. Hád., Sych. Ač ne- zpomanu tebe; Když zpomieniechom Siona. Ž. wit. 136. 6., 136. 1. Nezpomínej toho, co už minulo (o věcech mrzutých a pominu- lých mlč). Mudr. 191., Lb. Dětí ni domu zpomane. Alx. V. v. 597. (HP. 15.). — Br,, Troj., St. skl. —co komu čím: dobrým, zlým (odměniti, potrestati), entgelten, be- strafen. List z roku 1449. Mus. 1880. 404. Tkad., Lom., Pal. Děj. III. 3. 207. Což že jim zase vší milostí vždycky z. chtíti račí. Skl. I. 84 Aby mu přečinění nebylo ničím zlým zpomínáno; Že všem stavům toho ničeho žádnou nemilostí, nelibostí z. ne- chce. Ib. I. 107., 254. A jedni druhým ni- čehož toho ničímž zlým nyní a na časy budoucí a věčné nezpomínali. Ib. I. 317. Když my znajíce tvú víru neproměnitedlnú k sobě to vším dobrým časy potomními zpomínati ráčíme. Dač. 1. 128. Nechcem jim toho viece ničímž zlým zpomínati; Pakliby čím zlým která strana druzie zpomenula; A más to shledati, žeť to vším dobrým budem zpomínati. Arch. I. 190., 213., V. 296. Abychom sobě toho nikdy ničím zlým nezpomínali. Půh. I. 374. — koho čím. Žádný jeho dobrým nespomene. Výb. I. 922. — na koho čím, gedenken. Dch. Zpomněla otčenáškem na bratra. Němc. — co komu, na koho jak, kdy (v čem). Dyž na mňa zpomeneš, edem (jenom) v do- brém zpomeň. Ces. mor. ps. 137. Habes (abys) na mě zpoměla v svým svobodným stavě. Brt. P. 118. Zapovídalo se přísně mstíti aneb ve zlém zpomínati měšťanům odpor. Pal. Děj. V. 1. 404. My ani pod- daní naši jim toho v řeči ani v skutku ničím zlým nebudem z. List z r. 1479. Tč. Zpomenou na pána Boha v úzkosti. Šd. A my vám to vším dobrým v časích bu- dúcich z. chceme. Arch. III. 387. On si každou chvíli něco zpomene. Dch. Já na tě zpomenu to nejednó v roce, já na tě, má panenko, já na tě v každém kroce. Sš. P. 625. V modlitbách svých všech hříchů mých zpomínej. Shakesp. Tč. Na něco s ža- lostí z. Št. N. 284. — komu čeho, čím oč. Slibuji ... ani jeho služebníkóm nikdy ničím zlým o ty věci toho nezpomínati. Arch. I. 192. Z tej smlúvy Mužík slíbil Klinikovi toho o ty krávy nikdy nezpomí- nali. NB. Tč. 7. — o čem. I o hradě zpo- mínali. Arch. II. 431. Zpomínati o božiem umučení. Smil v. 287. — co kde. Kdy ten mír kto mezi námi zpomenenul? Půh. I. 377. Školu před ním ani z. jsem nesměl. Koll. IV. 152. — že. Tu jsem si teprum spomněl, že já su hospodář. Sš. P. 665 Na- jednou si zpomene, že nepřijde. Us. Dch. — s inft. Zpomenula babka dědka plakati. Sych. Vz Vzpomenouti.