Zpomenouti nač
Zpomenouti nač. Na jeho smrť zpoma- núce Sv. ruk. 191. — čeho. I z-nul Petr slova, jenž řekl jemu Ježíš. Výb. II. 406.— co komu čím. Chci vám to odplacovati a vším dobrým z. Arn. 1698. Žádný jeho do- brým nezpomene. Výb. I. 922. (II. 376.). — koho v čem. Ve všem dobrém (ho) zpo- mínají. Arn. 202. — o čem. Z-nul sem o divu. Kar. 57. — se komu. Dyby se mi to mohlo zpomněť (kdybych si mohl zpo- mněti). Laš. Brt. D. 301.