Zpoura
Zpoura, y, f., V., spoura, Kom., V. = mysl zpěčující se poslušenství, neústupnosť, urputnost, die Hartnäckigkeit, Widerspän- stigkeit, Halsstarrigkeit, der Aufruhr, Auf- stand, die Widersetzlichkeit, Meuterei. Vší z-y odložiti. V. Z. proti Bohu; z-u trestati. Br. On to ze zpúry robí. Na Ostrav. Tč. Ty darmožráč, ty sebevolník, syn spoury. Koll. IV. 152. Za z-u pokutu vzíti. Sych. K z-ře někomu něco přičítati; ze z-ry něco činiti. Boč. Z. vojenská, zločin, jehož se dopouštějí, kdož složivše přísahu u praporu nebo u děla ve spolku s jinými vojenskému služebnímu řádu nebo svým přednostům a rozkazům jejich urputně se opírají nebo se o tom smlou- vají. Vz S. N. Z-ru přemoci, z-rou povstati. Dch. — Z. = pýcha, nadutosť, urputnosť, der Hoch-, Uibermuth, die Hofart. Hněv ten ruší úklidnosť srdce a jde s ním řeč zpurná proti družci a kakás srdečná zpúra. Št. N., 234. Svou pýchu a spouru proti někomu provésti; pýchou a s-ou nadutý; u z-u zpý- chati. V. Z-ou se povyšovati. Br. — Z. = spor, hádka. S-u s někým vésti. Žídek.