Zpověď
Zpověď, i, f. (ne: spověď, Jg.), zpoví- dání-se, die Beichte. Ž. wit. 41. 5., Št. Kn. š. 27. Z. = vyznání své hříšnosti jakožto náboženský obřad a cvičení k mravnosti, die Beichte. Z. soukromá (ušní, doušná, die Ohrenbeichte, MP. 4.), platná, neplatná či svatokrádežní, generalní či povšechná či do- životná (vyznání hříchů po celý život spá- chaných), obecná (nepovídají-li se hříchy do podrobna), veřejná. S. N. Z. z svých hříchův učiniti. Zlob. Ke z-di jíti. Z. česky slyšeti, lépe: česky zpovídati. Kmp. Jíti na z., býti na z- di. Ve Slez. Šd. Přede vše mi námi pod z-dí vyznal. Brt. exc. Kdelen aký hřiešnik, každý k nemu chodil na z. Dbš. Sl. pov. I. 38. Nebude ti, milá, vina odpuštěna, čo pojdeš na spoved do Jeruzalema. Sl. ps. 90. Z-di veřejné udávaly se již ve 12. věku jen pořídku. Ddk. IV. 298. Častokráte v roku na sv. z. jíti. Si. let. III. 251. Z. přijmouti. Výb. II. 14. Věrnú radú na z-di. Arch. I. 200. Ani vie, pravdu-li praví na z-di čili lež, protož tieže sě, kterak jest hřešil?; Na z-di seděti (zpovídati); A že od z-di musejí jim dávati; (Kristus) chválí ho v z-di a v modlitbě krátké, seiner Beichte wegen; Z. má býti dobrovolná, brzká, zjevná, knězi, celá; Z., hřiechuov vyznánie před Bohem z pokory a před knězem, když muož kněz jmien býti. Hus I. 340., 412., II.44., 318., 342., III. 258. Svou vinu na z-di vyznati. Št. — Z. = po- rada, úrada, stížnosť a p. Byl jsem dnes u advokata na z-di. U Žamb. Dbv.