Zpovědník
Zpovědník, zpovědlník, a, m. = kdo jiné zpovídá, der Beichtvater. Pokání od z-ka přijíti. V. Hledaj mi spovědlníčka, má mal- ženko milá, už se mi to přibližuje poslední hodina. Sš. P. 44. — Z. = vyznavatel, con- fessor, ein Heiliger. Všichni světí mučenníci, všichni světí zpovědníci. Pravn. 551. Byl svatý zpovědník. Pass. mus. 280. O Mikuláši, svatém zpovědlníku božiem. Pass. 36. — Z. = kdo se zpovídá (zřídka), das Beichtkind. Jg. Cf. Gl. 387.