Zpoza
Zpoza, složená předložka: z + po + za, von hinten her, heraus: s genitivem (první předložka je řídící). Na Slov. a Mor. Cf. Spoza. Skoro vychytil nôž z. pása, vyrezal si kus mäsa: Kľúče z. pása pomáličky vy- tiahol. Dbš. Sl. pov. I. 108., 120. Z. hor slunce vychází. Brt. P. 88. Když kdo za stolom sedí, říká se mu, aby vylezl z. stola; Z. buka na něho číhal; Z. stodoly naň se díval. Na Ostrav. Tč. I skriknul z. peci najmladší Adam. Er. Sl. čít. 72. Z. Javorníka slunečko vychází. Na Val. Džl. Toho som i ja videl z. zahrady z vršky; Z. buka pri- kvitol. Mt. S. 1. 54., 112. Slnce vystrieklo z. hory. Mt. S. Z. jarku, vom jenseitigen Uter des Baches. Phld. III. 476. Soběský prijde z. Bielej Hory. Zpěv. I. 14. Vychodí mesiačik z. sivých holí (holých kopců): ja čo len naň pozrem, srdce ma zabolí. Sl. ps. 282. Kým zajdeme za tu horu, z. hory do táboru? Sl. ps. Na čo si, mesiačko, z. mraku blysol, keď ma ten milý môj kolo bočkov stisol (stiskal) ? Sl. ps. Z. hor slunce vy- chází, zlá novina mě (mně) přichází. Čes. mor. ps. 261. Vychodí slunečko z. lesy. Sl. ps. Šf. II. 76. Vychodí slniečko z. lesy. Sl. spv. I.12. Mesiačik na nebi z. vrchov vstáva a moje za milou srdce povzdycháva; Nebolo mu na tom dosti, vzal mi kľúčik od ľúbosti. Vráť sa, milý, z. vody, ej, vráť mi kľúčik od slobody. Sl. spv. I. 2., 6. Noc sa už jasní a z. hája zabronely mladé zore. Sldk. 192. Aj to blato z. nechtov ti dám (o lásce přátelské — žertovně). Pořek. Zátur. — Vz.Km. III. 338.