Zpraviti
Zpraviti, dirigere (cestu), Ž. kl. 5. 9., justificare, 50. 6., corrigere (cestu), 118. 9., erigere (poražené). 145. 8. — co. Kdož to zpravuje (zprávu o tom podává). Bart 103. Z. ostnec svědomí. Št. Kn. š. 181. Větší dílo mnohé ruce zpraví. Dik. — koho čeho (jak). Jsem toho zpraven v jistotě; Já ho snadně zpravím toho. Výb. II. 1136, 288. Noviny, kterých mne hauptman zpravil; Aby posel ho zpravil všech věcí; Tuť já tě těch všech věcí zpravím; Zprav těch věcí páně Milosť. Arch. VII 231., 303., VII. 12., 79. a j. — koho kde. Ani jich po kůtech zpravujte (pomlouvejte). Št. Kn š. 114. — kdy. Naděje mi se dělala, že mne při dalších věcech zpraví. Kom. Lab. 108. — jak. Jakož jsem vás toho sám po (= podlé) rozumu zpravil. Arch. IV. 407.