Zprzniti
Zprzniti, il, ěn, ění, zprznívati, zprzňo- vati = pokáleti, pomazali, zmazati, besu- deln, beschmutzen, entehren, schänden. Jg. — co, koho, se (jak): pannu (zlíhati, porušiti, zkurviti, zkulhati, zkníkati, zmr- hati, přehlídnouti, podskočiti, zprolíhati, zmrsknouti, zmrtviti, zmrviti mléko, oprz- niti, zkaziti atd., beschmutzen, besudeln, beflecken, schänden), Ros., lože manželské, své důstojenství. V. Paní a panny po své vůli zprzňoval. Flav. Něčí cesty. Ž. wit. 9. 5. Ovca prašivá celé stádo zprznila. Opav. týd. 1885. č. 21. Ďábel člověka zprznil, jehož byl posedl. BR. II. 214. Z-li sú chrám. BO. Dobrota, jiež nemož hřiech z. Hus I. 88. On by snad byl celé stádo nakazil a zprz- nil. Koll. IV. 198.— co, se čím (s kým): chrám krví lidskou, Plác., nečistotami, se hříchy, nešlechetnostmi, rozkošemi, neřád- nou a nečistou chlípností z. V. Čisté víno jedem z. Záv. Smilstvem hanebným s kur- vami se z. V. Vrch modlářstvím z. flar. I. 135. Nezprzňujte se skutky lidí bezbožných; Aby jejich bezbožnostmi se nezprzňovali. BR. II. 657 b., 558. a. Duši hříchem z.; Bude-li dobrý člověk kterými hřiechy z-zněn; Aby se pochlebenstvím nez-nil; Nešťastné jest to svědomie, kteréž se zlými skutky tak z-lo, že v něm Kristus neráči přebývati. Hus I. 17., 349., 474., II. 6. — se s kým. S nižádným bravem nesmiesíš sě aní zprz- níš sě s ním. (Lev. 18.). Hus I. 193. — co komu. Tak nynějšie kněžie majíce moc ohledati hriešného, ale ne vyčistiti duše od hřiecha, ani zprzniti tomu duše, jemuž nenie zprzněna. Hus III. 159. — se od čeho: od smůly. Vz Puchlati se. Št. — čím kde. Kristus jest lékař, jenž nemohl jest hřie- chem od hřiešných v duši zprzněn býti. Hus II. 262.