Zpříčiti
Zpříčiti (zastr. zpřečiti), il, en, ení = na příč obrátiti, verqueren (Bc.), quer le- gen, kreuzen, spreizen, versteifen, verdre- hen ; se = na příč se obrátiti, postaviti se proti komu, sich widersetzen. — co. V. Co's ty zpříčil, to jiný zhmoždí a dolomí. Č. M. 316. — se komu. Bj. Příčí se mu to = nedaří se; 2. jest mu to proti mysli. Ros. To jídlo se mu zpříčilo. Tč. — se komu kde. Zpříčila se mu kosť v hrdle. Ros., Lk. Zákon přímý zpříčil se ti a blud zalíbil se nový. Štulc. I. 26. — se proti čemu. Dch. Pán prohlídá ku pychu ďá- blovu, jímž proti Bohu se zpříčil. Sš. J. 155. — (se) čím. Člověk .... návodem zlocha se zpříčil. Sš. I. 62. Z. co čím, vz Vzpříčiti.