1. Dobiti
1. Dobiti, dobiji, dobij, il, it, ití; dobíjeti, el, en, ení = náležitě vybiti, tüchtig schlagen; až po náležitou míru vbíti, gehörig einschlagen; do smrti ubiti, vollends todt schlagen. Jg. Hodina dobila. Hodiny dobíjejí. Zu Ende schlagen. Us. — komu. Dobře jim dobili (náležitě je vybili). L. — koho, co. Na zemi ležícího byl by ho dobil, V.; zraněného d., Troj., hřebík. Us. — v čem: ve hře jistou kartou d., überstechen. Jg. — čeho. Ostatku vojska nepřátelského dobil = k pobitým při- činil, ausser den Geschlagenen noch schlagen. L. — se kam = bije někam se dostati, sich wohin durchschlagen. Dobil se až do města. Zloděj do pokoje se dobíjel. L. — se čeho na kom čím, erprügeln. Válkou se toho na něm dobil. — se oč čím = válčiti oč bije se, sich um etwas schlagen. Mečem se dobí- jeli o berlu. L.