Zpupný
Zpupný = pyšný, hrdý, hochmüthig, auf- geblasen, übennüthig, stolz, prahlerisch, her- risch (in Folge von Reichthum und Besitz). Z. člověk, BO., šíje, Us., čin, Lpř. Slov. I. 101., jednání. Vlč. Lepšie je poslúchať pána svojho rodu, viery a jazyka nežli zpupným kořiť sa cudzincom. Zbr. Lžd. 247. Zpupní jdú po Antikristovi. Hus II. 258. Zpupný, spupný. V. Zpupných šíje skrotiti. Troj. Z-ná slova. Háj. Z. řeč, chlouba, Troj. rouhání, vůle. Ráj. — v čem: v umění. Ms. bib. — Z. = vlastní, ne manský, allodial, erbeigen- thümlich. Z. statek, das Allod, Allodialgut, Stammgut. Kdyžby se událo v pole vytáh- nouti, mají takovou korúhov jako své dě- dičné, spupné vojenské znamení užívati. Lx. zem. op. a rat. 1562. Z. statek ten, jenž jsa zapsán v deskách od držitele svobodně může býti prodán, odkázán, zadlužen. Vz S. N., Tov. Z. statek = nikomu nezávadný, das Allodgut, im Gegensatze des Lehengutes. J. tr. Z. dědictví, Tov., Zlob., zboží, pole. Dědičný, zpupný, k věčnému obdržení. V. V olomúckém právě jsú póhončí, ješto na to z. dědiny mají. Tov. k. 36. Zjednal si město Prachatice od krále Vladislava za zpupný a dědičný statek. Mus. 1828. IV. 73. Mé vlastní dědictví zpupné; To jest jeho pravé a z. dědictví; Já jsem toho z. dědička. Půh. I. 239., II. 54., 569.