Způsobiti
Způsobiti, spůsobiti, il, en, ení; způso- bovati = způsob věci dáti, sformovati, stvo- řiti, formen, formiren, gestalten; připraviti, zuschicken, anrichten, bereiten, vorbereiten, zubereiten; zjednati, spraviti, hotoviti, ko- nati, činiti, dovésti, bewirken, bewerkstel- ligen, hervorbringen, verursachen, erregen, veranlassen, herstellen, schaffen. Jg. — abs. Jakož jest zpósobil Buoh. Št. Kn. š. 29. — co: svět, Ps. ms., pokoj, V , vítězství, Jel., nařízení, nemoc, soužení, D., narovnání, Sych., ponůcku. Troj. Obecný zápis nebo lantfrid z. a učiniti jsú ráčili. Tov. 3. Jiné lidi sú- diti a zpósobovati, nach seinem Sinne haben wollen. Ms. Ona bouře bezpříkladné roz- vodnění řek z-la. Koll. III. 238. Dvě brázdy jedna v levo druhá v pravo vedlé sebe ostředek či záhon způsobují. Koll. III. 172. Z. věc, zu Stande bringen, čin, eine That schaffen, válku, mír, nelibosť, horkosť, Dch., sensaci, mnoho dobrého, Us., vojsko (aciem dirigere). BO. Že by mohl příklad tolik z. Kos. Ol. I. 166. Že způsob investitury v Něm- cích obvyklý způsobuje obecní pohoršení. Ddk. II. 445. Způsobím-li vám tudy co do- brého, budu potěšen. Žer. 346. Z-bil faleš- nou kvitanci jsa dlužen 1000 kop. Dač. I. 133. Připrav sě, spósob (uspořádej) své věci: máš umřieti; Bůh všecky smysly spósobil. Pass. 4., 9. (Hý.). Sv. Prokop bratří i čeleď spósobováše (řídil). Hr. rk. 43. Duch sv. zpósobil jest to vše. Št. Kn. š 19. Buoh spósobuje všechna stvořenie; Abychom zpó- sobujíce skutky své k věčnému odpočívání chvátali; Jedné Bóh móž duši stvořiti, sám ji zpósobiti a s tělem spojiti; Což Bóh ráčí z., to vždy bude; Tak máš svój život z., aby . . . Hus 1. 135., 137., 157., 227., III 25. — co, čeho s kým. Spolek s někým způsobiti. Šmb. S. 11. 275. Žena tvá jest kurva a smrti tvej s cizoložníkem spóso- bila. GR. — Pozn. Této vazby způsobiti s genit. nelze doporučiti, pojme z. raději s akkus. — co, koho z čeho. Troj. Člo- věka z hlíny. Solf. — co čím : něco svou snažností, Troj., si nemoc běháním z. Us. Ramenem svým způsobí hrnčíř hlínu. Kom. Jednou sestrou dva švakry si z.; Řečí nic nezp. V. Spisem svým převrat ve vědě z. Us. Pdl. To dalo se z. jediné obrácením na cestě posud oblíbené. Ddk. II. 323. Svým uměním zpósobí je (dřevo) a připodobní obrazu člověka; Prosmež pána Boha, ať ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti; A oni by se byli po jeho vstúpení posty, modlitbami a sv. myšlením nespôsobili; Ja- kož hlava jiné údy zpravuje, tak rozumem myšlení se způsobují. Hus I. 70., 465., II. 184., III. 85. Že on to zpósobí svú milostí. Št. Kn. š. 32. — co komu. To mu osud způsobil. Háj. Z. někomu radosť, škodu, užitek, hostinu, bolesť, mrzutosť, neštěstí, starosť, přístup, D., ujmu, křivdu, Us., lí- tost a žalosť, mnoho dobrého. Har. Sobě zpěváky z. V. Sám si to z-bil (nemoc, ne- hodu), hat sich zugezogen. Dch. Z-li jí nové šaty (koupili jí na nové šaty). U Sol- nice. Z. si obrázek ryzí češtiny. Kos. Ol. I. 20. Z. někomu porážku, nesnáze. Šmb. Svatopluk nad Dunajem i Labem panství německému úraz hleděl z. Šmb. S. II. 239. A té nižší stránce převahu a nadvahu nad ducha spůsobil. Sš. I. 63. Praveno bylo, že jemu kůži spůsobili; Král Hendrikus sobě pomluvu, zhoršení a nenávisť spůsobil. Dač. I. 65., 180. Vojsku dobrou chuť k válce z. Abr. Co dobrého nám z-bil? BR II. 14. Př. Ottakar I. spůsobil Čechům svobodu. V. A tak cestu jest lidu spósobil, aby Krista poznali a v něho věřili. Hus II. 19. — co, koho k čemu (učiniti způsobným).
J. tr. Stroni k tomu se způsobuje, aby . . .
Kom. D. 102. K naplnění božích přikázánie
zpósobuje; Všech svatých dobrým skutkóm
sě radujte a sami k témuž činění se zpó-
sobte. Hus I. 122., III. 58 Aby své věrné
k tomu pravidlu bedlivěji způsoboval (při-
pravoval). V. Pán Bůh račiž mne k těm
pracím způsobovati. Žer. f. 6. Věž ku chrámu
z. Kram. — Výb. — (si) co kde: přízeň
a lásku u někoho si z. V. Slavné jméno
u potomků si z. Byl. Množství úkazů zma-
tek v duchu způsobuje. Koll. III. 43. Ten
(Karel IV.) z-bil arcibiskupství při kostele
pražském. Bls. 8. Z. v něčem změnu. Us.
Slova tato z-la v srdci jejím obrat. Šml. I.
39. Z. v někom pohnutí, Osv. I. 154., v le-
žení zmatek. Lpř. J. Hleděl to při něm z.,
aby . .. Mus. 1880. 107. Osobný důraz páně
u Zachea proměnu tu spůsobil. Sš. L. 180.
Hojný průvod lidí z-bil při králi nedůvěru.
Ddk. II. 95. Jiří z Lobkovic z-bil v městě
Chomútově kollegium. Dač. I. 174. Spóso-
bichu své zástupy v údolí lesním (spořá-
dali). BO. Neb jsú obecnému dobrému v svých
úřadech zpósobeni a Bohem zjednáni. Kšch.
48. Rozličné mravy rozličnosť v obci spó-
sobujú. Slov. Tč. — co jak. Což se beze
všeho postranního a cizího přídavku snadně
z. může. Byl. Po něčí vůli něco z. St. skl. Skrze někoho někomu nesnáze z. Šmb. Stř. II. 10. Že Bůh skutečně skrze něho div tento spůsobil. Sš. Sk. 233. S pomocí boží konec vinšovaný způsobíme. Dač. I. 217. Nevědomě smrť nevinným zpósobují. Hus I. 234. — co, komu o čem, oč. Což oni zpósobie o všech řádiech i o vše zem- ské dobré. Arch. Sešli se, aby tomu kostelu o jiném biskupu zpósobili. Pass. 38. (Hý.). — se več. Na zemi bydleje, v to se spů- sobuje, aby umučený byl, nápoje duši do- byl. Kanc. — proč. Ota hleděl sobě z. stranu pro příhodu očekávanou. Ddk. II. 465. Snad že pán Bóh k věččiemu jeho prospěchu a cierkvi svaté tak jest zpóso- bil. Hus II. 164. A zvláště, žej' pro svú velikú dobrotu tak milostivě zpósobil spa- senie lidské. Št. Kn. š. 36. — se proti komu. Aby pilně sě zpósobili proti chy- trosti Antikristově. Hus II. 12. — kdy. To po jeho příchodu, v neděli etc. z-li. Us. — se v čem. Ustavila cierkev sv., abychom od dnešnieho dne pilnějie než prve sě v ctnostech zpósobili; Neb ktož tak sě v své prosbě zpósobí, bez pochybenie dá jemu otec nebeský, zač poprosí; Ten vám moc dá a váš život v ctnosti zpósobí. Hus II. 4., 189., 197. Z. se v ctnostech (prospí- vati). Hus. — že. Způsobil, že vám nelze bez něho býti. D. Vz Působiti. — aby. Způsobte (učiňte), aby mohli . . . Ben. V. Proto žej' Buoh tak zpósobil, abychom po těchto věcech došli oněch věčných. Št. Kn. š. 23. Protož zpósobil jest Bóh, aby čas byl obecer. každému. Hus I. 214. (II. 328.). — koho kam. On na jich místo jiné způ- sobil. V. I na nás křivého svědka z-bil, jakéhos blázna. 1467. Mus 1884. 459.