Způsobný, spůsobný
Způsobný, spůsobný: -ben, bna, o. Z. = způsobený, beschaffen. D. — Z. = hodný, hodící se k čemu, tauglich, passend, geeig- net, schicklich, angemessen. Z-bní litcové. Koll. III. 419. Z. tkadlec (umělý). D. A pak ovšem neviem, kterak jest byl zpósoben, kdy jest ho pokúšel. Hus II. 91. — k čemu: k učení, k manželství, V., k umění; učení lidé ke všemu z-bní bývají. Kom. — Flav., Jel., Nz. Někoho za z-ho k něčemu uznati. J. tr. Nádoby hněvu z-né k záhubě. Sš. I. 104. Z. k přijímání v sebe semene věčnosti. Kom. D. 23. Kteráž k zplození dítek z-bna byla. BR. II. 636. b. Duch sv. dal vóli k do- brému z-bnú; Chrám jest miesto zvláštně k modlení z-né; Nenie z. ku královstvie božiemu (Luk. 9.); V tomto chlebu, kterýž tebú ku pokrmu nám zpuosoben, dajž po- číti věčné. Hus I. 109., II. 315., III. 247., 268. — čím: radou. D. Lidé čichem a roz- umem z-bní z přirozenie nad jinými jsú páni a jich zprávcie. Hus II. 349. — kde. Nebudete-li tak v sobě zpósobni, jako vám velím, a nebudete-li tak učiti, jakož já učím, tehdy budete vódcie slepí. Hus II. 274. — jak. O mně věz, že z milosti boží zdráv jsem a na ten čas dosti z-bný. Žer. 10. — s inft. Jsou způsobní i jiné učiti. Br. — Z. = sličný, pěkný, wohlgestaltet. Z. těla. V. A ta barva (purpura) neslušie na jiného jedné na krále a jest velmě zpósobná barva a šlechtí rúcho. Hus II. 239, — Bl., Čern. — Z. = slušný, artig, manierlich, fein, galant, anständig. Jg. Jest z. člověk (mravný, má svět). D. Z. býti co osel (iron.). Prov.