Zpytati
Zpytati, zpytávati, zpytovati, zpytová- vati = zvídati, skoumati, myslí vyhledávati, aus-, erforschen, prüfen, fragen, forschen, untersuchen. Ž. wit. 63. 7., 118. 34., Dal. — abs Ty zpytuj, já se dívati budu. Kom. — co: své svědomí, své srdce, D., písma, Ros., nebeský běh, V., něčeho jistotu, Kom., něčí přikázání. Br Aniž koho kdo může lépe z. nežli súdce. CJB. 413. Všecko srdce zpy- tuje Hospodin. Proch. Děj. bibl. I. 159. Zpytuješ srdce i ledví člověka. Mž. 84. Z. tajemstvie. BO. Duch všecky věci zpytuje. ZN. — co čím: nástroji, bystrým okem. — se (na koho) = ptáti se. Slov. Povedz pravdu, čo ste mali spolu? Zpytoval sa, že či si samotna? Zbr. Lžd. 27. Keď ja pôjdem k dievčaťu švárnému, ta ja pôjdem poza- humny k nemu; cez dedinu richtár by ma videl, zpýtal sa, kde ja v noci idem. Sl. spv. I. 16. Zora sa zpytuje: Sokole, čo ti je? Sl. ps. Zpytuje sa, čo a koho hledá? Lipa 318. Čo sa máš toľko zpytovat?; Chodil sen), volal, zpytoval sa, vyzeral, ale o jeho žene ani slychu. Dbš. Sl. pov. I. 149., V. 8. Pôjdem sa zpýtať. Č. Čt. II. 481. — se koho, čeho. Lebo keďby sme sa rozumu byli zpýtali. Slov. Zpýtaj sa ty, milá, božieho slniečka a potom sa z pytaj ešte svojeho srdiečka. Btt. Sp. 197. Ešte sa vás, mamučička, zpytať mám, či ja s vámi ešte ďalej bývať mám? Sl. spv. IV. 137. Hľadic naňho, chcel som sa ho zpytať: Čo vidíš, druh môj. Phld. IV. 528. Zpytajte sa ho, či nevidel dakde mójho muža? Dbš Sl. pov. 1. 60. — se o čem. Zpytovala sa o zázračnej studni, ale dobrí ľudia jej nič istého povedať nevedeli. Mt. S. I. 57. Řekl jim: O tom zpytáte mezi sebou, de hoc quaeritis inter vos. Sš. J. 254. Hvězda nová ukazovala se na obloze, o kteréž astronomi dle smyslóv svých zpytovali. Dač. I. 208. — kde kdy. Z. svědomí své denně před spaním před obrazem Krista Pána. Us. Mž. — po čem. Abychom ne tak po pří- činách a vinách nedostatků Bližního dlouho zpytovali. Sš. J. 160.