Zračiti
Zračiti, il, en, ení; zračívati, zračovati = jasniti, zjeviti, ukázati, offenbaren, zeigen, sichtbar machen; se = jasniti se, zraku patrným se činiti, hell werden; zjeviti se, okazovati se, viditelným býti (Jir.), sich offenbaren, sich zeigen. — co. By to Bůh zračil (viditelným učinil), by taký byl českým králem. Výb. I. 166. Tak (otec) zračí ono přísloví (bewähren). Výb. I. 522. A proto naopak lež zračí lžeboha, nedoboha, modlu, bůžka, neboha. Sš. I. 31. — co komu. Když mi svú přiezeň zračíš, smutku mne zbavíš. 14. stol. Jir. Ves. čt 95. Obloha ti, když se mračí, spravedlivosť Páně zračí. Sš. Bs. 16. — se = jeviti se. Snové, vědma, věštby zračijí se často. Št. Kn. š. 11. — co, se komu. To jejich protivníkům zračilo se jako zisk a zásluha. Pal. Děj. IV. 1. 117. I zrači se kořisť Neklanovu radostnu oku. Rkk. 23. Všemu se světu boží muka zračí. Hr. rk. 259. Mnohémuť se tako zračí = udá se, přihodí se. Žk. 485. Sen se mu zračil. Ben. V., D. Apoštolóm se zračil. Pís. 1529. — se jak. Všecky věci mé v světlosti se zničují. Ms. Pass. Nebo se ten (sen) po mej čsti na jevě zračí. Alx. V. v. 1333. (HP. 33.). Věže se z daleka zračí. Ostrav. Tč. — co, se kde. V podivných skutcích Páně boží veleba zračí se. Sš. J. 47. Povaha tohoto přátelství zračí se také v mínění, že... Ddk. II. 250. V zrcadle se zračí slunce. Hdk. L. kv. 70. Štěstí, jež z-lo se v jejích slovích. Šml. Na tváři jeho zračil se hněv. Osv. I 269 Pěkně se tam zračí (jasní). Ros. Jak se to v jejich sporech a hádkách o před- nosti učitelů z-lo. Sš. I. 154. Život Kristův má se na nás z. Sš. II. 94.