Zraditi
Zraditi, zraď, ě (íc), il, zen, ení; zrazo- vati = radou koho od čeho odvésti, odmluviti, widerrathen, missrathen; falešnou radou pro- dati, nepřátelům vydati, verrathen. — abs. Někteří zrazovali a k Turkuom přistupovali. Dač. I. 192. — co, koho z čeho. Z. někoho z něčeho (odmluviti; v tomto smyslu dle Brs. 275. správně: sraziti koho s čeho, od čeho, vz Sraziti a nebo: z. komu co, odraditi koho od čeho; cf. Zraziti, 2.). D. Z malého koláče obec zradil (o porušeném soudci). Č. — co komu. Dal. 24. Zradil mu to (Ne- schválil mu to). Us. Turku to zradil. V. Chtějíce Prahu z. knězi Bedřichovi. Dač. I. 28. Již mne Jidáš židům zradí. Sš. P. 75. Tajemství někomu z. Zbr. Lžd. 94. — co, koho : krále, pána svého, Ros., město, Us., vlasť, D., lišku (zahnati, verprallen). D. Rád sem fa vídával, ked's verná byla, ale's mňa už, drahá moja, zradila. Sl. sb. pies. II. 1. 52. Nebyl tu, když pána Boha zrazovali (o člověku, který zrady nezná. Cf. Nekousal Jidáše v kolena. Ros. Vz Přímý). Jg., Č., Lb. On ho zradí, co chvíle mine, im nächsten Augenblicke. Dch. Čas a příležitosť zrazuje každého. Na Ostrav. Tč. L'ud je nevďačný. Važ zaň životem, zradí ťa. Syt. Táb. 91. On zradil národ, otčinu: kosti zrádca ne- spočinú. Btt. Sp. 79. Zradil její lásku. Šml. Nesmím ja to zraditi. Sl. ps. 73. Dosť ji zrazovali, ale nedala si říci. Němc. I. 105. Kto raz zradil otca, ten zradí i mater a kto svôj ľud zradil, ten zradí i vlasť a kráľa. P. Tóth. Jeden z vás zradí mne. Sš. J. 217. Pověsť celú panna má, dokud plod aneb jazyk jie nezradí. Hus I. 203. Nevěř nikomu, nikdo tě nezradí. Lpř. exc. — koho jak. Vz Z. koho kam. Kniezie zradie na smrť. Ps. ms. Třetie nevěra, jež hospodu zradie na bezživotie. Kn. rož. 130. Otec mu to vý- slovně zrazoval. Ddk. III. 274. Bez svedomia sa mu plazia u nôh, bez svedomia zradia ho v nesnádzach. Zbr. Lžd. 55. Někoho po jidášsku z. Šml. I. 96. Bůh věděl napřed, že Jidáš Krista o vůli svobodné své zradí. Sš. Sk. 13. Z-li je ošemetně. Pal. Děj. III. 3. 170. Bratr povstane proti bratru, jeden druhého zradí na smrť, viera potuchne. Let. 178. Kdo jej zradil a jak i z čího poručeni? BR. II. 122. — nad kým, nad čím. Šf. Z-li nade všemi křesťany. Čr. Nad vlastí svou zradil a ji opustil. V. Nad svým ná- rodem zradil. Br. Zda-li jest nezradil nejprve nad králem? Bart. 240. 30. Obvinil je, že chtějí nad Hanušem z. Sl. Uh. 1. 67., 81., 82. Kteří Nad vlastí svou z-li. Skl. 581. Kdyby rozuměl, že by nad tebou chtěl z. Abr. 245. Nade všemi zradil. Let. 448. — Vrat, Apol., Štelc., Plác., J. tr. — se, koho čím (= zahnati, odstrašiti, vertreiben). Chč. 608. Dej pozor, abys ho bitím nezradil. Puch. Tím zloděj se zradí a pozná. Koll. IV. 134. Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ? Sš. L. 204. Abychom ho nezrázeli mravy svými. Sš. L. 199. Žebych já zámky zrazoval svú hospodyní? NB. Tč. 81. — se čím: opilstvím. Alx. — koho čeho. A toho je zradil Petr z Ježova. Pč. 20. — se čeho = opustiti, verlassen. Zradil se ho. Puch. — koho kam. Je k Němcuom byl zradil a Němce k němu. Pč. 24. Jidáš skrze políbení jim Krista v ruce zradil. Chč. 606. — se. Klam zradí se sám. Zátur. A tehdy horšiti se budú mnozí a zrazovati se budu a nenáviděti. Hus. I. 245. -- koho s kým. Jáť jsem zámkuov nezrazoval, jako ty, s svým mužem jsi zrazovala. NB. Tč. 81. Ó nešle- chetný kněže, jenž a Jidášem zrazuješ pána. Hus I. 205. — koho oč. Kteří sou nás o město naše Plzeň zradili a připravili. Pal. Děj. IV. 2. 380 — proč. Za mzdu mizernou zradivše vrahům lid z všeho svlékli. Ntr. VI. 117. Také zrazovale jsta lidi pánóv z Rožmberka Divišovi a jiným zlodějóm z peněz. Pč. 15. Mezi nimi samými nalezali se lidé, kteří netoliko ze soukromého zášti, ale také za holé peníze hotovi byli z. spolu- bojovníky své. Pal. Děj. 3. 144. — komu od čeho. Nebožka matička zrazovala ji od těch pověr. Ntr. VI. 220. Cf. Z. z čeho. — aby -ne. Biskup musel zrazovati své ducho venstvo, aby se nevydávalo k obvyklé sy- nodě do Prahy. Ddk. VII. 176.