Zrcadlo
Zrcadlo (na Slov. zrkadlo, ve Slez. zir- cadlo, Šd.), zrcadélko, zrcátko, a, n., der Spiegel. Zrcadlo m. zrkadlo od zrkati (hle- děti) a toto od zrak jako mrkati od mrak. Š. a Ż. Dle Mkl. a L. 250. ze zercalo a to ze zr?ti. Z. jest vůbec každá hladká plocha odrážející světlo tak dokonale, že vznikají tím obrazy předmětů buď skutečné buď zdanlivé. S. N. Z. = hladká plocha, která světlo pravidelné odráží. ZČ. III. 35. Z. jest plocha paprsky tak odrážející, že rozličné předměty, od kterých paprsky přicházejí, v ní dobře rozeznáváme. Sedl. Vz KP. II. 128., IV. 574., 578. Z. kovové, skleněné (vz KP. II. 130.); z. v lékařství: oční, hr- tánové, ušní, řitní, poševní či děložné (cf. Kžk. Por. 465), ústní. Vz S. N., Čs. lk. II. 203. Z. ploché, D., nadduté, zapalovací, Sedl., kolové (sfaerické), duté (Hohl-), podduté (Konkav-), vypuklé, Nz., oční Liebreichovo s lupou a sedmi čočkami, oční Hamerovo (vz Nástroje k operacím očním); ústní s klo- boučkem ořechovým, ústní z nového stříbra (vz Nástroje k operacím v ústech); řitní dvojlisté Weisseovo, trojlisté Weisseovo, řitní skleněné a potažené pružcem, řitní cínové (vz Nástroje k operacím na konečníku); ušní trojdílné Kramerovo, dvojdílné Bona- fondovo, Tröltschovo, Politzerovo z tvrdého pružce, ušní osvětlovací (vz Nástroje k uším); hrtánové ze skla, osvětlovací s protizrcadlem, osvětlovací ve vidlici s držadlem pohy- blivým, s držadlem ústním Čermákovo, hrtánové Čermákovo z hlazeného ocele, hrtánové skleněné (kulaté, podlouhlé; vz Nástroje k prohledávání hrtanu); poševní (z mléčného skla, cínové, kaučukové, dvou- listé, čtyrlisté, Jobertovo, Boremannovo, skleněné, potažené pružcem, dírkované; vz Nástroje porodnické), žlábkovité Simonovo, Jobertovo (vz Nástroje k operacím pištěli pochvo-měchýřové). Cn. Z. rovné, z. sta- rých, vz KP. II. 129., uhelné, ib. 131., za- křivené, duté, kulové, ib. 133., vypuklé, ib. 134., elliptické, parabolické, ib. 135., Lieber- kuhnské u drobnohledu, ib. 178. Z. římská a řecká. Vz Vlšk. 98.. 189. Z. antimonové, arsenové. Vz Šfk. Poč. 205., 193. Z. ma- gické, vz Kv. 1885. 498., válcové, kuželové, vz ZČ. III. 77., 78. Z. prohybací, der Schwung- spiegel, Dch., bronzové. NA. 1. 27. Zrcadlo v rámci, válcové, kuželové, Ck., skloněné a úhlové, stříbrné, dokonalé, přesné, za- křivené, válcovité, ZČ. III. 35., 38., 58., 59., osvětlovací s pásem na čelo k ohledávání hltánu, trubicové, měchýřové, lžícové, zubní ocelové, pohyblivé, Us., nosové, der Rhino- skop. Nz. lk, Z-dlem oko atd. vyšetřovati. Nz. lk. Metlu za z. dáti na výstrahu dětem; V z-dle někomu něco ukázati; v z-dle se odrážeti; sklad zrcadel z továrny N. Dch. Z. vod. Vrch. Průměr, hlavní n. optická osa, otvor zrcadla. ZČ. III. 59. Poslal mu z., aby se podíval dříve na krásu svoji, než druhého pomlouvá. Němc. II. 29. Sloh je z-dlem, sloh je však i závojem mysli lidské. Hš. Sl. 169. Vlastní zrcátko mu drží (jeho vlastními chybami ho tepe). Šml. v Osv. 1880. 136. Je jako z. (čistý). Us. Dhn. Z., ve kterém se nám ty věci boží odrážejí a odbíjejí. Sš. I. .27. Už sme rozerváni! avšak mosty Nitra staví: nech sa střetají na nich aspoň naše obraznosti! Nitra nám zrcadlo odekrývá, v němž se duše všech nás shlédají, když se jim o lepších časích snívá. Ntr. I. 4. Aj dosti hrozné jest toto divadlo, ale jest nám velmi užitečné z-dlo. Hus III. 136. Z. zhotovuje se ze skla tabu- lového broušeného, jež se na jedné straně amalgamem rtuti a cínu pokrývá. Pt. Zří- telnice oka z. jest. Kom. Jasný jako z. Z. zašlo (der S. ist angelaufen). D. Boty se mi lesknou jako z. Sych. V z-dle se vzhled- nouti, vzhlédati. V. Patř jen do z-dla, což jsi ty krásný (posměvači). Č. Kdo se dívá večer do zrcadla, dostane žloutenku. Na mor. Val. Vck. Dívá-li se nemocný do zr- cadla, zhorší se nemoc. Mus. 1853. 476. Kdo vidí v z-dle dva obličeje, brzy umře. Us. Kdo chce čerta viděť, ať se v noci do z-dla podívá. Mus. 1883. 471. Kdo rozbije z., nemá po sedm let štěstí. U Nov. Bydž. Kšť. Nemá to očí, ani rukou, ani rozumu, ani srdce: maluje to hbitě přece všecko nad malířské štětce (= zrcadlo). Sb. uč. Když se dítě rádo do z-dla dívá, dlouho nemluví. Sk. Tvář mysli z.; vydá hned, co tam padlo. Hkš. Lysému hřeben a slepému z. podávati. Hkš. Ošklivá tvář z-dla nemiluje. Šd. Víno je z. mysli. Bž., Tč. Oko, obličej jest z. duše. Š. a Ž.— Z. = příklad. V. Za z. ně- koho si postaviti. Kram. Z. slavných činů, slávy české. D. Dělati ze sebe z. (divadlo). D. — Z. = bílé skvrny na prvním kloubu křídla zvěři tetřevovité a zelená péra v kříd- lech divokých kachen, der Spiegel. Šp. -- Z. u zvěři = bílé místo vzadu na kýtách srnčích, der Spiegel, D., dle Šp. také: hvězda, obřitek, ubrousek. Zadním kozám snáze než přední, any mají zrcadlka před sebou. č. M. 218,. — Z., mlýn u Janovic. — Z., jm. pole u Čer. Janovic. Pk.