Zrobiti
Zrobiti, il, en, ení (zastr. zráběti), zro- bovati = spracovati, verarbeiten, verrichten. Plk. — co (komu). Mísu z. Kká. Td. 337. Z. si náhled. Dk. Já to zrobím a ty budeš mět za to výtyk (a tobě to budou vytýkati). Slez. Šd. Jak předepse jeden (prah), dam ji robić druhy a tobě ji nědam, šelmo, na ty dluhy. Sš. P. 360. Kázal mu. aby skočil a aby si nic nezrobil. Slez. Šd. Jde domov, pomaly, ale dák z nechuti, čo krok zrobi, to stane, to hlavou pokrúti. Btt. Sp. 34. Kto zrobí konec krutému boju? Btt. Sp 59. Ty tam, čo plačeš? kto zrobil ti čo? Phld. V. 71. Král zrobí poriadok; My zro- bíme si poriadok sami. Zbr. Hry 39. Svaty Matej lame led; dy ho něni, to ho zrobi hneď. Poř. slez. Šd. — co z čeho: Z dříví lůžko. Rostl. Střevíce z juchty. Ddk. IV. 252. Dá z. jednu veľkú sieť z medených tenkých nití. Btt. Sp. 53. — proč. Idem na zamok ticho, nesmelo, prejdem na pr- stoch dvanásť chýz; tu sa v trinástej dač zabelelo, ja v strachu zrobím triráz kríž. Btt. Sp. 62. — co jak. Znať, že to zrobil povedome. Phld. IV. 9. Ja tú nosím v duši povedomosť, že som dobre zrobil, čo som zrobil. Zbr. Hry 131. Judáš predal za tricat strieborných Krista, u nás by sa našli mnohí, ktorí by to zrobili lacnejšie. Zbr. Lžd. 163. — kdy. Ach sami dvaja čo v boji zrobíme? Č. Čt. II. 94.