Zrušiti
Zrušiti, il, en, ení; zroušeti, el, en, ení (nedobře: rušeti, Č.) zrušovati = zkaziti, sbo- řiti, vyvrátiti, neplatným učiniti, umstossen, zerstören, verderben, zu Grunde richten, aufheben, kassiren; na Slov. také: enthei- ligen, beflecken. — abs. Co odloženo, ještě nezrušeno, aufgeschoben ist nicht aufgeho- ben. Dch. — co: smlouvu, přísahu, man- želství, přátelství, V., pokoj, Jel., uctivosť, vážnosť, poslušenství, uložený půst, Br., zdraví, D., právo, zákon, kšaft, Aqu., něčí úmysl, Pulk., své váhání, Troj., škodlivý obyčej, Berg., klášter. Us. Ten jest císař (Karel) ten obyčej zrušil. O. z D. Z. třídu (v horn.), die Strecke abwerfen. Hř. 108. Z. mír, Us., nařízení, Šp., svátek, Šd., růz- nice, Dač. I. 282., dom. BO. Nevzala bych celý svět, bych panenství zrušila a tvú královnu byla; Velké sliby máme, kerý jich zrušíme, počet z něho dáme. Sš. P. 8., 343. Z-li bychom sliby slavně učiněné. Pal. Děj. III. 3. 174. Ten základ propadli zru- šivše příměří. Půh. I. 372. Ani jest té kra- jiny zrušil, ale v súdný den zrušena bude. St. Kn. š. 21. — co komu: víru, D., Jel., naději, Jel., sen. Tč. Jestli její manžel ten slib jí zruší, tedy ji ztratí. Tč. exc. Neráda bych ho zbudila, neráda mu snu zrušila, by ho hlava nebolela. Sš. P. 237. A vám list váš zrušil a vrátil. NB. Tč. 263. Zrušil mi můj list a z toho listu jiný list učinil svým děťóm. Půh. II. 200. — (co) čím: smlouvu úmluvou. Nl. Snad tím zrúšejí, co prvé jsú ustavili. Trakt. 15. Tímto listem zrušuje se všecko, co bylo mírem ustanoveno. Ddk. VI. 170. Složka l' zrušuje se složkou l. Mj. 63. Smrtí svou smrť naši jest zrušil. Hus I. 166. — co kde. Zrušil v zemi podda- nosť. Us. — jak. Kdyby slib svůj, nechť jest na krátce aneb na dlouze, zase zrušil. Pam. Val. Meziříčí. 190. Z-la jsem jí (lásku) ne o své vině. Er. P. 186. Zruší puosť bez potřeby. Hus III. 186. — kdy. Za živobytí svého milenci svému věrnost z-la. Kld. II. 267. Sliboval mně na duši, že sa naša věrná láska nikdá nezruší. Čes. mor. ps. 92. Zrušil jim to potom král Ferdinand. Dač. I. 112. — proč. Z. své sliby pro lidské řeči. Er. P. 171. (187.). Byla by má veliká hanba, bych já ten zákon pro svého syna zrušil. GR. — koho z čeho: ze spaní. Tč. — co nad kým. Pravý mír zrušil nade mnou. Půh. I. 377. --. Z., entheiligen, entehren, beflecken. Bern.