Zrútiti
Zrútiti, il, ěn, ění = zřítiti, herab-, nie- der-, einreissen, zu Grunde richten. — co, koho. Zavolajme tam toho meďveďa, aby zrútil to strašilo (strašidlo). Zátur. Šd. Co ti je k chuti, to ťa zrúti. Na Slov. Tč. Z. základy žití národů. Sb. vel. I. 29. — se. Zrútil sa i tretí strom. Dbš. Sl. pov. I. 77. Stěna se zrútila. Mor. Šd. Zrútil sa, len tak zem zadunčala. Sb. sl. ps. I 112. — odkud kam jak. Hrozným lomotom ze pahorka do úvala zrútil (skaly). Hol. 21. Zruťme ho na dno pekla, by sa mu tam reč odsekla. Sl. ps. Tak povedá. Oni v tom sa na zem y dolu ustami zrúťá! Hol. 68. I to nejlepší jídlo bez chuti do nemoci tě zřútí. Na Mor. Tč. Jak zase náramná sa na mú hlavu zrú- tila bída! Hol. 4. Člověk zlý prátelov k ne- svornosti nutí a pokojných ľudí k nepokoji zrúti. Slov. Tč. S nebe. Koll. Zp. II. 376. — co komu. Len mi piecku nezrúcaj. Vz Zima. Sl. spv. IV. 133. — Vz Zřítiti.