Zřejmý
Zřejmý = patrný, zřetelný, sichtbarlich, klar, deutlich, offenbar. V. Cf. Prk. Přísp. 34. Z. pravda, tvář (upřímná), D., svědectví. Skryté věci zřejmé činiti. Br. A poněvadž to zřejmé a vědomé jest. Nar. o h. ak. Toť jest zřejmé. D. Z. stvoření (viditelné). Št. Z. skutek (viditelné znamení) té svátosti sv. oleje jest, že kněz pomaže olejem nemocného. Št. N 340. Dějiny podávají toho z. důkaz. Pdl. Jistota její byla z-má či evidentní. Hš. Sl. 169. Z. doklad. Mus. 1880. 470. Z. protivník říše. Ddk. V. 272. Zde máme tedy z. prů- kaz, že i naše dějiny znaly chrámové tvrze. Ddk. IV. 262. Třetí odpověď jest z. dóvod, že by kněžie měli dosti na tom; Král zem- ský jest přítomně z-mý, kdež všechna obec rnóž ho viděti. Hus I. 181., 318. — kde. Zázrak na chromci zřejmý. Sš. Sk. 40. — čím jak. Literaturou básnickou po před- nosti povaha národa zřejmou se stava. KB. 2. vyd. 1. Stran vazby vz Jisté jest. — komu. Odkudž všechněm zřejmé bylo. Ros. — odkud. Jakž z božských i lidských práv to zřejmé jest. Br. — v čem. Krtice jsou hrbovatá tvrdosť zřejmá v makáni. Lk. — D.