Zřetel
Zřetel, e, m., od zříti. Vz Zření. — Z. = zření, zrak, pozornosť, die Beobachtung, das Augenmerk, die Aufmerksamkeit. Všech z. na sebe obrátil. Sych. Na z-li podržeti, im Auge behalten; se z-le, mimo z. něco pustiti, ausser Sicht lassen. Dch. Z. královský nej- více naň obrácen byl. Zb. Tyto všecky věci na z-li maje. Kká. Td. 321. Pustí-li se se z-le Bořivoj. Ddk. II. 413. Avšak z. jeho (Pavlův) především k lidem zákonu starému podčiněným směřuje. Sš. II. 36. Čímž ona příbuznosť před z. náš se vystaví. Šf. Z. jich jinam obrací. V. Aby k němu z. obra- celi. Br. Mus. 1880. 459., J. tr. — Z. s ved- lejším významem naděje, vážnosti. K sa- mému Bohu z. míti. V. Vaše vášeň má sice lepší z., jest však stejné záhubná. Sych.— Br., Kom. Povinný z. k něčemu míti. Šp. Jejich z. na Boha otce a jeho milostnou pomoc obraceti ráčí. BR. II. 370. b. — Z. = vážnosť, hodnosť. Malý z. míti. In geringem Ansehen stehen. V. Ač mladý pán, však rozumný, správný a vážný, veliký z. u všech stavů jměl. Břez. 87. Míníc tudy témuž svému spisu větší z. učiniti (evangelickým titulem). Apol. Pro větší z. Th. — Z. = pohled, forma, způsoba, äusseres Ansehen, die Form, Gestalt. Formu, z. dáti, udělati. V. Pro z. zevnitřní nikoho neveleb. Syr. Pro z. něco něčím ozdobiti. Trip. A ta všecka práva nesla jakýž takýž z. spravedlnosti. V. On nic na z. nečiní, zum Schein. Lom. — Z. = ohled, vzhled, zření, die Rücksicht. D. Jest nám z. míti také k údolí Odry. Ddk. IV. 129. Politici, kteří nemají zřetel' k rozdielu národnosti, matajú vo tmách. Ppk. II. 7. An na touž věc pod jiným a jiným z-lem nazíráno a hledíno býti může; Otázka, zda skutečně Matouše a Marka aneb jednoho z nich při spisování evangelia svého na z-li měl, od nás již výše přetřásána byla. Sš. II. 143., L. 3. Zřetel, ohled, na něco bráti, vzíti, Rücksicht auf etwas nehmen. Jest to frase nové doby. Jg. jí ve Slovníku neuvádí, ale táž v užívání obecném tak zdomácněla, že její nesprávnosti ani necí- tíme, ano že i ve spisech výborných jinak stilistů ji, ač po řídku, najdeš, ku př. u Šf., Pal. (vz příklady v Mtc. 1873. str. 173). Jsou pak rozmanití způsobové, jak něm. Rücksicht nehmen auf etwas dobře česky pronášeti, jako: hleděti, prohlédati k čemu, ohlédati se na něco, pozor míti k čemu, zřetel k ně- čemu obrátiti n. míti, něco na zřeteli míti, jichž dokladů v Jg. se dotčeš. Mš. Keine Rücksicht auf Jemanden nehmen: nedbati čeho (koho), nač (na koho); něčeho (ně- koho) na péči, na starosti nemíti. Aus Rück- sicht gegen Jemanden: někomu k vůli něco odpustiti atd. In Rücksicht einer Sache: a) přestupníkem: vzhlédaje, hledě, patře k ně- čemu; b) větou: jestli souditi po čem, z čeho (soudě po čem n. z čeho). Byla mu čeleď, jest-li souditi po prospěchu (soudě po pro- spěchu, z užitku), dobrá; c) pády s před- ložkami: h, na, o, od, v, aneb i bez nich. To k mravům našim chatrné jest. Jest to muž slávou proslulý. V příčině vlasti bojím se velice. Jezdectvem, v jezdectvě, od jez- dectva, na jezdectvo silni jsme. Bs. — ,Ohled míti na něco? jest sice frase nová, ale jako slovo ohled má podporu ve slovese ohlédati se na něco — tak i trase ohled míti nalezá obdobu v nepochybném rčení ,oko míti, pozor míti, zření míti na někoho.' Totéž platí o frasi: zřetel míti na něco. Mš. Zřetel míti náleží na vzdělanosť jazyka. Jg.