Zříti
Zříti, zřu a zřím, zřeš a zříš, zři, zřite, odchylkou zřete, zře (íc), el, zřev, en, ení; zírati = hleděti, koukati, patřiti, schauen, sehen; někdy s vedlejším významem naděje, útrpnosti, ohledu, vztahu, trestu, pomsty. Ve Slez. obyč. místo hleděti, viděti, dívati se. Jděme pozříť do Skřípova (se podívati). Šd. — abs. Oči jeho zrzie. Ž. wit. 65. 7. — co, koho. Mŕtvi vstanú zrieť nový deň. Phld. III. 457. Ten, čo po zime jar dáva, mocen bude vzkriesiť telo, aby v nevýslov- nom svete krásu božiu zrelo. Zátur. Kdož dá mi zírať Velehrad, jak stával ondy v slávě. Sš. Srn. bs. 90. — kam (nač, k čemu, več, do čeho, nad co, pod co). Z. k pánu (jemu dověřovati); Ta věc zří k tomu. Jel. Nelze z. v jasnosť Boha; Jak jest rozkošno z. k tobě. Hš. exc. Když zříme k samé moudrosti boží; Kdyžkoli zříme jedno na samu moc boží (reflektiren). Hš. exc. Seděla nepohnutě zírajíc na protější skály. Us. Tč. Když tvé jasné oko zírá na bledotu pu- stých skal. Ntr. VI. 121. V prázdno zírá. Kká. K sl. j. 153. Z. v dál, v dálku. Kká., Mcha. Zírati v něčí líci. Kká. K sl. j. 179. Chceme-li k rozdílu zříti. Jrsk. Zřím nad sebe. Vrch. Už vychodí slnko, keď zrem na tú slávu, divný ma mráz prejme. Zátur. Slova zřela k synu (táhla se); Naděje k bu- doucnu zří; Další citat podobně k Israelitům do cizin odvedeným zří; Úřad, v jehož obor také obstarávání duchovních potřeb zřelo. Sš. I. 35., 59., 105., Sk. 69. Já vzhůru tam k hvězdám zírám. Tf. K nebi z. Výb. II. 10. Kdyžby zvěděl manželku dlužníka svého, aby k nie zřel. Arch. IV. 366. Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky. Rkk. 9. Ač najprve máme zřieti k božie chvále. Hus II. 287. Z. na onu i siu stranu, Alx. 1117., v pole. Alx. K osobám z. Žžk. 13. a j. Ku pomoci boží z. Št. Ř. 17. a. Na jeho veleb- nosť zříce. NRad. 152. Nezří k konci, co po- tom bude. Št. N. 80. 27. Někteří zřiece k velebnosti té svatosti. Ib. 325. 39. A na to zře pravil; Spravedlivý nemá z. ani na přízeň ani na nepřízeň. Ib. 5. 6., 205. 15. Z. k marnostem; K tomu jsem zřel. Chč. 454., 610. — kam oč. Řka, že k nižádnému o ten dluh nezří než k němu. Arch. IV. 366. — kam jak. Do oblak teskno zřiechu. Rkk. Zírati na někoho v němém úžasu; Za myšlénky stopou v tůň své duše zíral. Vrch. Dnmavě v dáli zří. Nrd. Do dialky tajno oko moje ziera; Jemu v tvář jsem zíral němě Kyt. 1876. 7., 78. Oko hněvně na mě zírá. Čch. Bs. 152. Na události objektivně zírati. Šmb. S. I. 479. Kdo hodlá směle z. v tuto tvář? Kká. Zírati k něčemu chtivě; Každá zří naň vážně cizou tváří; Zírati na někoho s pohrdáním, prázdně, dětinně. Kká. K sl. j. 17., 39., 177., 183. Z. bez záslona na něčí líce. Kat. 785, 800. Zřev všady dlí i na překy. Alx. Výb. I. 136. — odkud kam. Z. s hory do dálky. Us. Nekoneč- nosť, která zírá z nich (z hvězdných pro- stor). Vrch. Slunce zírá s nebes vlídněji. Osv. V. 635. Podobně ze zrádného políbení Jidášova to z. jest. Sš. I. 403. S té hory na zemiu zřechu. Dal. 7. Dub protiv dubu z. ze vsieho lesa; Ot země do oblak teskno zřechu. Rkk. 52.— co kde: ve stanu. Ráj. Po šírošíré krajině nic mimo promyk hvězd nezírá. Mcha. Před sebou vždy hrozný stín jsem zřel. Hdk. Na jich vrcholí vysokej zírá jasné slunéčko. Rkk. 18. — kam čím: v Bóh, v poklad očima z. St. skl. Na něco ostrým okem z. Hdk. Dumným okem v dáli zírá. Kyt. 1876. 90 — za kým. Dlouho za ním zíral. Vrch. — kdy kam. Při zápor- ném dovodění zří apoštol ku předsudku židů. Sv. Lukáš při svém po všem oboru rozhlídání-se k jednotě zří. Sš. J. 20., Sk. 117. — kudy. Když po okolí zíráme. Us. Tč. — proč Zlostí ho nemůže ani z. Us. Bkř. — s infinit. Zřie krváceti vrah svój. Rkk.