Dobro
Dobro, adj. gut. Nenie člověku dobro samému býti. Tkad. — Dobro, a, n., subst. Das Gut, etwas Gutes. Jg. Nejvyšší, svrcho- vané d. Nz. Cizozemec nepřišel jest hledat dobra tvého. Dal. Až se na dobro změní. Puch. Dobro milo odkudkoli. Prov. Obecné d. Nt. K dobru zapsáno, germ. zu Gute schreiben, m. někomu na jeho pohledávku něco odepsati (odraziti), sraziti v účte. Jv. — Z dobra, z čista dobra. Zlob. Všecko se to do dobra rozvařilo (= docela, ganz u. gar). Us. — Na dobro = notně, tüchtig. Na dobro opilý. Us. — I proč ne na dobro (warum nicht gar)? Šm. — Po dobru = po dobrém, im Guten. Jdi tam po dobru, sice... Us. Nemohl to s ním po dobru spraviť. K. Poh. 552. Vz Po. — Skončil svou řeč na dobře. K. Poh. 430. — D. = zdraví, blaho, Wohl, Heil, die Wohlfahrt. To jest s dobrem obce. L- Dobrocenný, vollgiltig. D. mince. D.