Ztáhnouti
Ztáhnouti, vz Stáhnouti. — Z. = na- táhnouti, ausstrecken. Vz Vztáhnouti. — co. Ztáh angel svrchek pruta. BO. Ztíhni ruku. Bl. 275., ZN., Hus II. 155., 299. A ztáh Ježíš ruku dotekl sě ho řka: Chci, 332* buď čisť. Hus II. 41. — se jak. Obrany mnohé jsú a široce se ztahují. Vš. Jir. 67. — co čím jak. Nimi (ztaháky, Deichsel- kette) dolu vrchom kone aj vozík sťahujú (zadržují). Slov. Zátur. — kudy. Milík môj ztáhl ruku svú děrú, až se břicho mé třáslo dotknutím jeho. Hus I. 274. — co kam. Jim vyrozuměli, nač se ztahují. Arch. II. 166. A jakož Adam k zapověděnému po- krmu nedóstojně rucě ztáhl. Pass. 22. Kakž najviece srdce k Bohu ztiehněmy. Alb. 83. Což sě k tělesné pomoci ztahuje. Hus III. 310. Z. ruku na někoho; své myšlení na nebe z. Jel. Škoda ta na kupujícího se zta- huje (vztahuje). Pr. měst. Z. ruku do vačku. Bel. ruk. Z. naději k dalekým věcem. Jel. Na horách sa točie řieka, ztáhli by ťa, Janko, dnuka. Koll. Zp. II. 376. — co, koho kde (proč): na řebříce, na škřipci = mučiti, k útrpnému tázání natáhnouti. V. Takž druhý Adam, syn boží, na sv. kříži své do- stojné ruce pro všě hřiešné ztáhl. Pass. 22. Prve než ruku svú k bití stiehne. Hus I. 467. — Z. = odtáhnouti, stáhnouti. Vz Stáhnouti.