Dobroděj
Dobroděj atd. Dobrodějce. Sv. ruk. 299., 375. Dobroděj. Sš. II. 87. Byli nevděčni svým d-jcóm. M. Sdílím rád srdce s d-dinci svými. Brodz. D-dinca maj (měj) v šanobé (šetř ho). Slov. Tč. Prosím vás dobrodineč- kové o boží almužnu. Us. Tč. Bývá taký d-nec ve většěj milosti, který iným dobré činíc to drží v tichosti. Glč. II. 111. Lako- mec má radosť, když má, d-nec raduje se, když dává. Hkš. Vždy buď d-cům vděčný, jak chceš být člověk statečný. Ostrav. Tč. Chceš-li se nad někým mstíti, hleď mu dobrodincem býti. Sb. uč. — Dobroděj = Bonifacius. Šd. — Dobroděj = darebák, škodař, Lump, Thunichtgut. Mor. Brt., Té — Cf. Dobroditel.