Dobrodění
Dobrodění, n. = dobrodiní. Št. Kn. š 189. D. d-ním má se nahraditi. Když ti někdo d. učiní někedy, převyš ho ty d-ním ale ne hněď vtedy; Za přijaté d. ten od- platu dává, kdo přijate d. spósobně uznává; Za přijaté d. kdo s vděčnostú platí, potom nové d. zasluhuje bráti. Glč. 1. 207., 222., II. 111., 281. Přátelóm děkuje z d. Hus III. 289. Nevďačnosť za d. nad to ništ horšeho není. Slov. Tč. D-ním člověka nejlépe získáš. Bž. exc. Vz Dobroděnství, Dobrodiní.