Ztratiti
Ztratiti, ztratím, ztrať, -tě (íc), il, cen, ení; ztráceti, cej, cejí, el, en, ení; zkracovati = nechtě n. nevěda pustiti, verlieren; po- zbyti, o něco přijíti, verlieren, darum kommen, beraubt werden; se =• ztracenu, zhubenu býti, vertilgt werden; ke ztracení přijíti, verloren gehen, wegkommen; zmizeti, sich verlieren, verschwinden. Jg. — abs. Jest již ztracen (= jest po něm veta. Šb. a Mtc. IX. 185. mají tuto frasi za lepší). D. Kteříž mají ztraceni býti, ostanú na zemi. Št. Kn. š. 24. Co máme, nevíme, až když ztratíme. Bž., Šd. Co ztraceno, mudrováním se nevrátí. Hkš. Ztratila sem, našla sem, rozbila sem, ráda jsem, za ten žbán pána mám. Sš. P. 163. — co, koho : svůj statek, zboží, přízeň, paměť. V., měšec, peníze, mluv (nemluviti, když je toho třeba). D. Ztratil mluv, konec (nemůže dále mluviti. Vz Mlčeti). Lb. Z. dobré jméno, Dal., panenstvo. Št. N. 5. Ne- ztracuj mne, ne perdas; Aby z-ly mě. Ž. wit. 27. 3., 118. 95. Z. srdce, vůni, jmění, smysly, chuť, sílu, D., naději, Har., bitvu, Cyr., boj, Rkk., pole, Šm., česť, Apol., svůj lid, Koc, svého pána, Ros., při, V., Zř. F. I. C. XI., Tov. 69., Kn. rož. 21., Hus I. 149., Půh. I. 264., Háj., Jdn. 101., O. z D. Ten aby česť, statek a hrdlo ztratil. Zř. F. I. A. XXXI., B. VI. Když panna se vdá bez otcovy vóle, má své věno ztratiti. O. z D. Má se vystřieci, aby i peněz i dědin neztratil. O. z D. Póhon a náklad z. O z D. Tehdy by ztratil dědictví i všechen svój nápad. O z D. Z. matku i otce (osiřeti). Z-til svou hovornosť, Osv. I. 270., chuť k jídlu. Us. Hojže Bože, Bože drahý, ber len! veď čože ztratím? Na svet ten som prišiel nahý a nahý sa navrátim. č. Čt. II. 136. Ztratila veľká pani prsteň zlatý, ktorý keď našol sedlák, šiel, že jej ho vráti. Zbr. Báj. 12. Stav říšských knížat ztrácel tím všechen význam. Ddk. IV. 108. Ztratil jmění (někdy lépe: utratil, prohrál, prohýřil a p.). Km. 1880. 414. Ztracilach (ztratila sem), ztracilach, zelenu ratolesć, co mi odbirala od srdečka bolesć; Vezouce nevěstu ztrácejí bič, aby naň od ženských mohli peněz žádati; Šak už mě ztratíte, jak jablůň jabliško. Sš. P. 240., 461., 480. Země z-la samostatnosť. Lpř. Děj. I. 34. Z. pěšinku. Šml. I. 16. Z-la krásu, věnec (= dopustila se, není poctiva, je zmrhalka). Hš. Sl. 140., Bdl. Spivajme veselo, spivajme, jak zname; šak len toľko z našej mladosci mame. Nepujdze to nam tak, ked vinok ztracime. Sl. spv. VI. 231. Jak nemám byť žalostivá, dyž sem poctivosť ztratila; Z-la sem poctivosť, já pozbyla sem krásu. Brt. P. 10., 78. Ej. kto si nič neztratil, nech aj nič nehľadá. Sl. spv. I. 20. Z-la sem smutná mú milú hrdličku, která hrkútala mojemu srdečku. Koll. Zp. II. 236. Ztracila sem lásku, juž ji něnabudu, pokud živa budu. Sš. P. 355. Ten ztrácí věk, kdo chvíli prchnout nechá. Hdk. Z. majetnosť. J. tr. Z. hrdlo. Nález, 158., J. tr., Dač. I. 109., Pal. Děj. V. I. 393., Arch. V. 508., česť. Pal. Děj. V. 1. 395. Syn, bratr atd. diel svój ztracuje, kdyby svým počátkem otce, bratra nebo strýce zabil nebo hanebně ochro- mil. Vš. Jir. 262. Něčí milosť z. Smil v. 204. Póhon z. Půh. II. 483. Vůdce svého, hvězdu z-li. BR. II. 9. Z. oko, své dobré jmě. Dal. 136., 135. Ztratě obec neufej do hrada. Dal. Dva penieze ztracujem. GR. Z. zdraví; A když to ztratí, což jest miloval s tolik; Z. Boha, sbožie, život. Št. Kn. š. 9., 22., 30., 36. Z. chválu a přiezeň lidskú, živnosť, jediného syna. Hus I. 455., II. 110. Z. milosť. Ib. II. 431. Máš mě, nedbáš mne, ztratíš mě, poznáš mě (zdraví a j.). Bž., Šd. Dobre že nohy neztratí (mnoho běhá, div si nohy neuběhá). Us. Zátur. Stud jen jednou ztratíš. Šd. Nelituj podkovníčku, aby pod- kovy neztratil. Šd. exc. — Pozn. Z. mandat, šp. prý m.: pozbyti mandatu; z. ostýchavosť, šp. prý m. pozbyti ostýchavosti atd.; ale ztratiti něco ve smyslu pozbyti něčeho, při- jíti oč, nalézáme v V., Rkk., Vš., Št., Dal., Koc., Ros., St. skl.. Rad. zv., Har., Br. atd., tedy jest ta frase dobra. Cf. Brs. 275. — čeho. Ten ztratil peněz (i. e. mnoho). Jsme nestateční bojiece sě chvály světské ztratiti a přiezni a druzí obrokóv. Hus I. 455. Vz Spodoba (III. 566. 6. 4.). Jinak táhne-li se ztráta k celku, klademe akkus. (ne gt.!) Tedy: ztratil citu, zlatky šp. m.: cit, zlatku. Vz Z. Brt. — koho, se odkud: někoho s očí z. V. S očí se nám ztratil. Har. Z duše zášť se ztrácí. Osv. V. 634. Slunce s nebe z-lo se. Lpř. Oj jedě chlop z Osiny, ztracjul babu z košiny. Sš. P. 681. Škoda tebe, ma- lovaný pasku, z-la som od šohajka lásku. Pck. Ps. 31. Kebych bola, ako nie som, bohata, dala bych si spraviť reťaz zo zlata; priviazala bych ju k srdci milého, žeby som sa neztratila od neho. Dbš. Obyč. 166. Z-la som poklad ot srdečka mého, ako ta hrdlička, čo ztratí milého. Sl. ps. Šf. II. 111. Z-til se z počtu živých. Pal. Děj. IV. 1. 110. Ztrať se z parády (nechlub se)! U Olom. Sd. Ztratil se od nich. BR. II. 292. b. Z luk krása již se ztratila. Mus. Po cizím chvátil a své z huby ztratil. Č. — co komu. Má (vdova) toho svého věna z. tomu, v čížby se dědiny tím listem vobraním uvazovala. Zř. F. I. C. XXIX. I poče naň žalovati chtě j'mu zbožice z. řka (promrhati). Hr. rk. 349. Spíše se ti tlusté prase ztratí nežli žena. V Kunv. Msk. Kto si ztratil, nach si hľadá. Dbš. Obyč. 82. Když sa ti čas ztratí, víc sa ti nevrátí. Na Slov. Tč. Dědáček už se nám z-li (již odešel; již umřel). Mor. Šd. — se. Třeba jsem toho místa nedostal, však se proto neztratím. Dch. Daja pozor nic se neztratí. Mor. Brt. Síla louhu se ztratí. Šp. Pohříchu z-la se akta těchto schůzí skoro všecka. Ddk. II. 267. Mladosť, milá mladosť, ver si sa ztratila, jakoby som kameň do vody hodila. Sl. ps. Šf. II. 35. Všeliká stopa po něm se z-la. Vlč. Po čem nic není, to se neztratí. V Kunv. Msk. Už se ztrácí (hyne, schne). Us. Kšť. Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, zostavme sa, bratia! veď sa ony ztratia, Slováci ožijú. Sl. ps. Pokr. Pot. 239. — co s čím, s kým. To je klevetnice, s ní škoda slovo z. Us. Vrů. Léta s tebou jsem z-la. Er. P. 178. Peníze s míškem ztratil. Us. Šd. — co proč. Nejedna matička pro tě syna ztratí. Sš. P. 585. To by byla pří- lišná přísnosť, kdyby měli pro takovou vinu hrdlo a život z. Dač. I. 210. Pro pevnosť bylo mnoho lidí ztraceno. Dač. I. 210. Já jsem proň ztratil své základy a těch mi ne- odložil. Půh. II. 495. Lidé pro hlúposť člo- věcké sú z-li přirozenie. Hus II. 129. Pro ně (pro ty hříchy) nebude věčně ztracen. Št. Kn. š. 26. Hrdlo pro nějakou věc z. Rad. zv. Aby žádný nevěda neupadl v po- kutu, pro kterouž by měl česť z., aneb hrdlo a statek. Vl. zř. Úvod. — co, se kde. Milosť u někoho z. V. Žádný u toho neztratí. Us. On se ve světě neztratí. Ml. V bitvě ztratil život. J. Lpř. To se mezi ostatním ztratí. Us. Vrch ztrácí se v rovině. Bf. Z-til na vojně ruku (pozbyl ruky). Pk. Jdi a ztrať se v křiku, v dýmu (říkají tomu, kdo ne- hezky vypravuje nebo lže)! Na již. Mor. Šd. V očích se mu z-la. Kn. poh. 704. Ztratí se to jako moucha v pekle (je to malé, je toho málo). Us. Sk. Z. pevnou půdu pod nohama. Mus. 1880. 431. Ztráceti pod sebou půdu. Osv. I. 154. Zbytečný květ na jabloni se ztratí (mladík se vybouří). Brodz. V tam- ních lesech ztratil oko. Ddk. IV. 133. Svo- boda, svoboda, premilá svoboda, ver si sa z-la ako v koši voda. Phld. III. 468. Už si všetku lásku u mňa z-la. Sl. ps. Z-la jsem pantoflíček ve pšenici. Er. P. 117. Ztratil jsem klobouček u děvčete. Er. P. 132. Sigmund král uherský ztratil boj v pohanech, verlor eine Schlacht gegen die Heiden. Let. 6. Dobrý sa vo svete neztratí. Zátur. — co na kom, na čem. Neztratil na něm nic, ani slané vody s ližicu (neprodělal). Na mor. Val. Vck. Každé těleso ponořené do kapaliny ztrácí tolik na váze, kolik obnáší váha vy- tlačené kapaliny. ZČ. I. 296. Co na síle se získá, ztratí se na čase. ZČ. I. 284. Kristus na kříži obdržal, co Adam na dřevě ztratil. Hus I. 370. Ani myšlénky větami projádřené na jednotě neztrácejí. Sš. Sk. 129. Proste jeho svaté milosti, aby jeho trudná smrť na nás hříšných nebyla ztracena. 14. stol. Mus. 1880. 435. Na tom paliku sukna ztratil 22 zl. NB. Tč. 53. Jestli mne vyplatíš, na mně to neztratíš. Brt. Anth. 104., Er. Ps. 208. Já vám to chci ujistiti, že na tom nic neztratíte. Let. 354. Neztratí se to na mně (odměním se). Br. Čas na něčem z. J. tr. Ztratil na akciích několik set zl. — Pozn. Dobře tak o ztrátě hmotné, ale o ztrátě nehmotné lépe: z. co, ubývati, pozbývati s gt. Pozbyl vážnosti, ztratil vážnosť, ubylo mu vážnosti místo často slýchaného: ztratil na vážnosti. Vz Brs. 275., Ht. Brs. 291. — co za koho: slovo, šp. m.: slovo za někoho uroniti, přimluviti se za koho. Brt. S. 170 Já som ti verila, za teba by bola i život z-la. Sl. ps. Šf. II. 87. Drahou věc za malé půjčení z. Chč. 449. Za to pomyšlení Boha jsem z-la. Sš. P. 43. — co o čem. O tom slov ztráceti nebudeme, správně: o tom slov šířiti nebudeme. Brt. S. 170. — co, se v čem: ve hře, Jg., chvíli v zahálce, V., čas v něčem z. J. tr. V my- šlénkách se ztrácí. Vrch. — co čím (na čem), se komu čím. Úpadkem kupce mnoho jsem ztratil. Ml. Dne 14/4. manželku smrtí ztratil. Ddk. III. 142. Onen smyslem a snaž- ností zíště a druhý nedomyslení a leností ztratí. O. z D., Arch. II. 502. Proč má jeden druhým ztráceti? Dch. Ona pak toho syna hříchem z-la. Hus II. 110. Nečekej od po- chlebníka, aby se komu pravdou stratil (aby pravdu pověděl). Mudr. — se komu (pro někoho více nebyti). Háj. Ztratilo se mi péro. Us. — se od čeho: od smysla (pozbyti smyslu). Tkad. — co na koho Pánbůh na něho míru ztratil (o velikém). Jir. Ves. čt. 359. Rakousko z-lo na Turecko některé krajiny, správně: postoupilo, muselo po- stoupiti a p. Brs. 275., Km. IX. 431. — co kdy. Na neštěstí v brzce jsem matku ztratil. Us. Tč. Zoře se ztrácí východem slunka. Sš. J. 60. Staré zápisy mezi Čechami a Ra- kousy že ztratily věkem novějším patrnosť svou. Pal. Děj. III. 3. 287. U pobytí mi jest teu hynst ztracen. Půh. I. 376. — co, se jak. To což mají dobrého, s velikým zlým obecným z-li. Vš. Tímto během na žalobě ztratil. Vz Běh. Pr. Která příčina mnohdy přechodem s jedné na druhou konečně i mimo rozum a smyslnosť lidskou se ztrácí. Mj. 2. Ztratil se jako smrad, jako rtuť, Us. Vrů., jako mhla (zmizel). Ztrať se jako mhla (kliď se). Us. Z. se jako Ječmínek, na Mor. Šd., jako kamfor, na Slov. Zátur., jako kafr. Na již Mor. Šd. Na ten čas, co jsem ho neviděl, jaksi velice se ztratil (sešel, zhubeněl). Us. Šd. Ztratí se jako mák v popeli (o malém). U Litomyšl. Bda. Včela z pomsty a hněvu někoho uštíkajíc žehadlo ztrácí; Dvakráte zdál se již dle těla ztracen býti. Sš. II. 122., Sk. 83. Jestli se ti něco ztratí z neopatrnosti, máš mať škodu, též i posměch. Na Slov. Tč. Dál a dál se ztrácí palby hřmění. Kká. K sl. j. 188. Neztratí sa jako děravý groš (se neztratí) = zlé trvá. Zátur. Vyznáváme, že sme 50 tisiecóv kop gr. jménem základu spravedlivě propadeného straně druhé svrchu- psané ztratili a propadli. Arch. III. 253. — co proti komu. Ztratil (při) protiv pánu Vaňkovi. Půh. I. 312. Ti právo své proti JMK. ztratí. Zř. F. I. O. V. — co kam (jak). Z nichž (louči) dým se k stropu ztrácí po kotouči. Kká. K sl. j. 233. Bílá stezka v šerý háj se ztrácí. Osv. VI. 596. Plachty, jak se v dálku ztrácejí. Osv. VII. 29. Zrak se ztrácí nebes do azuru. Osv. VI. 594. Držitel takový by měl penieze své k úřadu desk z.