1. Zu
1. Zu, německé, 1. k naznačení stupně u jmen přídavných a číslovek. To dřevo bylo příliš dlouhé. Byl k lidem příliš tvrdý. Své věci cenou mimo spravedlnosť nadsazují. Jel. Zu gut: příliš dobrý, předobrý, přídobrý; zu viel: příliš, příliš mnoho; mehr als zu viel, přespříliš. Zu klug, tuze moudrý, vele-, přemoudrý. — 2. Zu s infinit.: a) s pouhým infinitivem. O čemž dále psáti není k tomu čas příhodný. Byl. 0 velikou věc se pokusil, ale Bohu jest snadna učiniti. Pass. Ta voda jest dobrá píti ráno i večer. — b) Dle smyslu slovem takovým, jež s smysl tento jest. Anderer nicht zu gedenken. Ať nemluvíme o jiných. Br. Pasáci přibíhali chtějíce mu v nouzi pomoci. Nach der Gestalt zu urtheilen, wäre ich der Meinung. Po osobě domnívám se, že by... Lépe jest, aby nesliboval, než aby slíbě neplnil. Slíbil, že se polepší (er ver- sprach sich zu bessern). — Es ist nicht zu leugnen. Nelze popírati, dlužno přiznati. Mk. Stráž. 93. Zu — als dass. Větší tato věc jest, nežli aby se při ní práce a času litovati mělo. Kom. Byl příliš dobrým počtářem, aby Nebyl nahlédl. Osv. 1874. 1. 122. Vz Než — aby. Nur zu: jen do toho, jen dále, jen s chutí, jen chutě. Es ist schon zu: již jest zavřeno, zamčeno. Us. — Pozn. Již Jg. poznamenal, že slovce něm. zu rádo by mělo svého zástupce v češtině. Měli mnoho co vypravovati. Vz Co. Druhým jeho zástupcem chce býti předložka k. Odhodlal se k pře- rušení bitvy (přerušiti bitvu). Plán byl lehko k provedení (bylo snadno provésti). Nebyl nikde k nalezení (nebylo ho nikde nalézti). Brt. Vz více v Km. 1874. str. 689. a Ab- strakta.