Zub
Zub. Cf. Mkl. Etym. 400. b. a aL. 269., Rm. II. 412., Kram. Slov. Zubík = zoubek. Prss. Lůžko zubu, alveolus. Vz Ott. IL 34. Zuby myší = první, telecí = druhé, hovězí = třetí; Pověry o zubech dětí. Brt. v Km. 1886. 244., Brt. Dt. 7. Bolení zubů. Cf. Mách. 53., 54., 58. Viklání zubů. Slov. zdrav. 397. Hniloba zubu, Zahnfäule, krvá- cení zubu, -blutung, nalévání-se zubů, -ein- schiessen, obložení zubu, -belag, řezání zubů, Zahnen, n,. Zahndurchbruch, m , ob- tížné řezání-se zubů, dentitio difficilis, ho- rečka při řezání-se zubů, -fieber, skřípění zubů, -knirschen, vady zubů, -defecte, vy- lomení, vymknutí zubu, -luxation, vytažení, vytrhnutí zubu, -extraction; umělý z.; štěr- bina, trhlina v zubu, -lücke, lektání při řezání-se zubů, -kitzel, háček, pilník, prá-
šek, želízko na zuby, -haken, -pulver, -feile,
-eisen, nasedlina na zubech, -beleg. Ktt.
exc. Mali na něho zub (strojili se na něho);
To hovädo len teraz ešte váľa (dostává)
zuby. Slov. Rr. Sb. Poznajú si zuby; Zuby
si ukazujú; Žena si zuby jazykom zoderie.
Slov. Rr. MBš. Ta slova mají zuby. Komor.
kn. 1533. Někoho v zuboch mať lebo nosiť
(ohovárať). Orl. IX. 248. Trefila tomu na
zub: Na tom si budou ještě dlouho zuby
brousit (dlouho zkoumati). Šml. Má na ni
zuby (laskominy). Us. Totě mráz, až z. na
z. dopadá. Rais 36. Ukazuje psí zuby (o hně-
vivém). Kšá. Kousá předními zuby (už nemá
hladu). Kmk. Pov. II. 13. Směje se svým
zubům (nemá proč se smáti). Us. Kšť.; Mě-
šťák vyloží se v neděli z okna a šťourá si
v zubech, aby lidé myslili, že měl k obědu
pečeni. Sbtk. Krat. h. 295. Z. hádanka),
vz Ústa (dod ). Řídké zuby, dlouhé cesty
(kdo má řídké zuby, přijde prý daleko do
světa); Kdo si potře bolavý z. šťavou z roze-
třených pilousů, přestane prý ho boleti.
Us. Kšť. Obouvá-li se napřed levá bota,
nebolí zuby. Mtc. 1892. 195. Pomoc od bo-
lení zubů na Mor. Vz Mtc. XV. 291. — Z. v botan. Z. lvový, z mořského koně. Mllr. 60., 40. Z. koňský = kukuřice koň- ská. ZObz. XVII. 130.