Zub
Zub. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 82. Zuby: detské, teľacie, mliečne, múdre, volské, hry- záky (přední), črenové (zadní), očné, kolozub. Phľd. 1891. 377. Umělé zuby měly již Rimanky atd. Vz Wtr. Krj. I. 100. Pomoc od bolení zubů. Cf. NZ. III. 525. (pověry), Mtc. 1893. 147., Phl'd. XII. 564., Zbrt. Pov. 49., 64. Kdo včas vstáva, vytiera si zuby (má co jísti), kdo neskoro, vytiera si oči. Slov. Zátur. Už mu narástly múdre (druhé) zuby; Tak mu bolo teplo, až sa mu zuby pocily (potily); Poznajú si zuby (budou se míti rádi); Na prázdno zuby mu kleply (nic nedostal); Má z. naňho (zlosť); Ked sa snívá dakomu, že mu zub vy- padol, umře niekto z priatelov; keď i krv tečie pri tom, niekto z rodiny. Phľd. 1892. 174., 560., 1894. 377., 714. Nemá, oč by zuby zavadil; Nemá čo pod zuby (dáti). Mor. Nov. Př. 627. — Z. = česanie vlasov nie hlboko do čela. V Honte. Phľd. 1894. 311. — Z. babí, vz Smetaník (3. dod.).