Zubnice
Zubnice, e, f. = zubná hláska, dentalis, der Zahnlaut. Nz. Vz Zubní. — Zubnice d, t změkčují se na prvním stupni v ď a ť před i a ě: vrátiti, choditi, děva, tělo; na druhém stupni v z a c: svíce z svit a meze z med, v lat. medius. Gb. Vz více v S. N. VIII. str. 653. Zubné n měníme před hrdel- nicemi a před předopatrovými v nosové n (tenhle, končiti, tento), před retnicemi v retné m: hamba. Bž. 38. — Zubnice (sykavky) z, s a c přecházejí v ž, š a č: mazati — mažeš, nesu — nešen, ovce — ovčí. O tom, že do 14. stol. bývaly změkčovány v ż, ś a 333* c sotva lze pochybovati: čas — časě, maz — mazě, cěsta; nyní prosté s, z a c se vy- slovuje. V některých slovech velmi záhy ustoupilo ś hlásce š: šedý m. šedý. Vz jednotlivé zubnice, Hláska.