Zuněti
Zuněti, ěl, ění = zvučeti, zníti, schallen, dröhnen, erdröhnen, summen. Dch. Hlavně na Slov. — abs. Zunia zvony. Phld. III. 2. 196. Slavné všady pesne a zvučné húdby zuňá. Hol. 131. Zvon zvoní, zuní. Slov. Zunela pieseňka, len tak rozvíjaly sa hory. Lipa III. 7. Zunie aj zvon, odtial jeho meno. Zátur. — kudy. To zunie vodou i horou, Phld. III. 475. Povetrím zunie zpev a na- riekanie. Sldk. 116. — kde. Neznejú to lýry struny, ale v našom srdci zuní taký sladký, milý ohlas: To je pevcov nadzemský hlas! Phld. IV. 479. Množstvo ľudí zuní na jarmoku. Hdž. Čít. XIV. Ktorým jednako na mraku, na svite zunelo v ušiach: Ru- šajte a bite! Sldk. 114. — odkud. Hlas spevcov zo skály zuní: Zhynuli ste! Lipa II. 381. — jak. Jak milostne spev diev zuní. Ppk. I. 33.