Zunovati
Zunovati, na Slov. Z. = unaviti, ermü- den. Bern. — Z., omrzeti, verdriessen, Un- lust Bekommen, über etwas verdriesslich werden. — co, koho. Bern. Ten slepý zunuje dakde život. Dbš. Sl. pov. I. 35. Zonoval by som vás, keby som tie drob- nosti vypisoval. Zátur. Dobrá vec je začať, lepšá je dokonať, bys dokonal, tehdy prácu nemusíš z. Slov. Tč. — abs. Neveľo som chodzil, už si zunovala. Sl. ps. 84. — se = unaviti se, ztýrati se, sich ermüden; dlouhou chvíli míti, lange Weile haben. — se od čeho: od seděni. Bern. — se komu. Zu- novalo se mi to již = zošklivilo se, ekel- haft werden. Koll. Keď sa ti robota zuno- vala. Němc. Hľadanie sa jim naposled zu- novalo. Dbš. Sl. pov. I. 72. To jsem i činil, pokud se mi nezunovalo. Koll. IV. 144. — co čím. Pitím tělo zunuješ, a vtip svůj umenšuješ. Na Slov. — s infinit. Naši ce- stovníci sa už zunovali stáť a tak povie ten pútnik. Dbš. Sl. pov. I. 190. Ustavičné prosby slyšeť každý zunuje. Slov. Tč. Když ten Slávy syn zunoval s ještěry vésti boj. Ntr. VI. 179. Už som zunovala žlté vlasy česať. Sl spv. III. 117., Sl. ps. 213. A když chodiť zunujeme, na trávičku si sedneme. Koll. Zp. II. 355. Již mé srdce zunovalo tebe milovati více. Ib. II. 217.