Zurčeti
Zurčeti, el, ení = hučeti, šuměti, hrčeti, murmeln, Brausen. — abs. Potůček zurčí. Us. Dch., Kgl , Hlk. — kde. Dole zurčí bystřina. Pokr. Pot. 126. Tam, kdo pŕť hlavnia v dvé sa delí, pramienok zurčí hneď povedľa Phld. IV. 7. — odkud jak. Potok zurčí od hor. Osv. V. 825. Ten Ocean z hlu- boka zurčí rusalčiným hlasem. Čch. Sl. 10. — kudy: zahradou zurčí potok. Jedna se usmívá jenom němě, druhé zurčí smích přese rty jako horský pramínek přes kaménky. Večeř. Pov. I. 57.