Zurval
Zurval, a, zurvalec, lce, m. = prohnaný člověk, der Schalk, ein durchgetriebener Mensch. Slov. O polnoci prišli dvanásti zur- valci, takí dobrí vláci, čo znajú po horách každý chodník. Mt. S. I. 74. — Z. = lehko- myslný, neposedný človek, kluk, Der Schelm, ein leichtfertiger Mensch. Slov. Hostitelia tvoji na týchto pustinách žijú celé léto na mlieku, žincici; z-ci merajú (ochutnávají) chleba, ten keď jim ho tak niekedy donesú. Phld. IV. 263. A vrabeľ zurvalec vzal mladú na tanec, tak on s ňú tancoval, nožky jej polámal. Sb. sl. ps. II. 1. 108. — Z. = ne- šlechetník, mrcha človek, ein Schurke. Slov. — Z. = žertovník, der Spassvogel. Slov. — Z. = práč, rváč, ein Raufer. V tom vodca jich priletí, hrbu (houf) zurvalcov Rozdvojí. Btt. Sp. 208. Hlavný ale bol Jano Klapanica, zurval výše siahy zdĺže a biják strašný. HVaj. BD. II. 41. — Z. = silák, ein starker Mensch. Štyry kozy, piaty cap, kdo vyskočí, bude chlap; ja som taký zurvalec, co vyskočí na palec. Sl. ps. 234., Dbš. Obyč. 31., 141.