Zůstaviti
Zůstaviti, il, en, ení; zůstavovati = ne- vzíti od někud, da lassen, zurücklassen, nicht fort-, mitnehmen; nechati po sobě, hinter-, zurücklassen; zamlčeti, bei sich behalten, nicht bekannt werdenlassen; zachovati komu, ustoupiti komu, übriglassen, anheimstellen, übergeben; neodjímati čeho komu, Jeman- den wobei belassen; vymíniti si, sich vorbe- halten, ausbedingen; opustiti, pustiti, fahren lassen, aufgeben, verlassen. Jg. — co kde. Bůh v písmě svatém právo svobody při proukazování milostí sobě zůstavil. Sš. 1. 101. Povídka tato zůstaví v čtenáři hluboký dojem. Lum. 1800. č. 31. Jednoho ptáka vzal, druhého v hnízdě zůstavil (nechal). Jg. Slunce již půl dne za sebou zůstavilo. Troj. — co v čem. Z. něco v moci, v plat- nosti (zachovati). J. tr., Er. Něco v jisté (ve své) míře z. (na něčem přestati). Bs., Nz. Město sobě v moci zůstavili (vymínili). V. Něco si v koupi z. Us. Ďábly u věčném zatracení z. Solf. — co komu. Sobě sa- mému ve světě zustavenu býti. Koll. IV. 251. Potomkům své jméno z. Mudr. Něco sobě z. (vymíniti). Solf. Sobě žádného práva nezuostavuji. Dsky. Z. něco náhodě. Us. Z-vil to dobré vůli Čechů, chtějí-li Oldřicha knížetem sobě z.; Zůstaveno stolici apo- štolské přijíti je zase na milosť. Ddk. II. 375., 382. Libovůli něčí něco z. KB. IV. Zůstanou na světě, zůstaveni všem dole- hlivostem, nesnázem atd. Sš. J. 265. — co po čem, po kom (nechati). Pět synů po sobě z-vil; Zemřel již dne 28. ledna z-viv po sobě pověsť pobožného knížete. Ddk. II. 179., 202. Zuostavil po sobě ženu svú vlastní a dvé dětí pacholátek. NB. Tč. 204. Z. po sobě sirotka, dědice přirozené. Mus. 1880. 160., 223. Rozkoše zůstavují po sobé následky bolestné. Vlč. Něco cizímu roz- sudku z. L. Z. někomu volbu, obyč.: dáti komu vůli, na vůli. Os. Po sobě památku, slavné jméno, dobrou paměť, Us., dědice, Háj., děti z. — co, koho při čem = ne- odjímati mu toho. Má při své žádosti zů- staven a chráněn býti. Nar. o h. a k. Což se sněmů pokládání dotýče, těch se při mocnosti a vůli JMK. zůstavuje; Toho se při zřízení zemském zůstavuje. Zř. F. I. A. V., VI. VIL, XVI. Každého při přirozené svobodě, právích, při vůli, při jmění a statku z.V. Při hrdle jej z. poručil (na živě). Sych. Při vůli jeho se to zůstavuje. Act. m. Ferd. Při tom zůstavena bude. Er. Co Vršovce byli by ho sotva potom při životě z-li. Ddk. II. 403. Pročež bylo při větších hla- sích toho zůstaveno. Skl. II. 38. Pány a rytířstvo při jich starobylé svobodě zůsta- vujeme. Dač. I. 131. Že při řádu a právu zachován a zůstaven bude. 1535. Mus. 1883. 142. — na čem. Něco na sporu z. (neroz- hodnouti). Šml. I. 10. Věc na vůli někomu z. Mus. 1880. 126. — co komu proč. Z-vil jsem sobě 7000 mužů pro uhájení smlouvy s lidem učiněné. Sš. I. 113. — jak. Obraz ten zůstavuje diváka chladným. Us. Proč by věc tu o své míře a váze měli z.? Sš. Sk. 66. — co s kým. S Luitgardou bavor- skou z-vil kníže po sobě syna. Ddk. II. 373. — co u sebe = zamlčeti. L. — čeho, šp. m. co. Karel IV. zůstavil po sobě pěk- ných památek (m.: pěkné památky). Km. — komu co več: v dědictví, vererben etwas auf Jemanden. J. tr. — Z , jak se liší od zanechati? Vz Zanechati.