Zutíkati
Zutíkati, zutěkati, zutíkávati = jeden po druhém utéci, sich nach und nach verlaufen, entfliehen. Jel., Br., V. — abs. A čo mladô, zutěkalo a čo starô, nevládalo. Chlpk. Sp. 93. Požiar je udusený, vrahovia zutěkali. Phld. 458. Tu ho chytili, že vraj dom pod- pálil a zutěkal. Zátur. Priat. II. 38. — od- kud : od darů ducha svatého. Reš. Divé včely z domácích zutíkaly. Rozm. o vč. Ně- kteří ode všeho zutíkali. Dač. I. 270. Jak učitel hned nepřišel, chlapci zutíkali ze školy. Us. Tč. — Lom. — proč. Pro strach takového tyranství zutíkati. Kom. Hrůzou a strachem zutíkali. Lom. Ale mi povedz, prečo si mi tak nenazdajky zutěkala. Dbš. Sl. pov. I. 142. — kam. V tom okamihu premenil sa železný Mních na divú sviňu a zutěkal do hory. Dbš. Sl. pov. VI. 51. Mnoho jich tehdáž do Uher zutíkalo. Kron. hrad. Tč. — s kým. Turci s svým nej- vyšším bašetem budinským zutíkali. Dač. I. 182. — před kým. Mnohí zutěkali před chatrou bezuzdnou. Zbr. Lžd. 8. — jak. Žid s vyhrážkami zutěkal. Lipa I. 290. A on sa rozchychotal a s ním i všetky ku- chárky. A ja som s hanbou utěkala. Sve- tom ja nepôjdem, pod meč kľakať budem, radšej život ta dám, jak svetom zutěkám. Sb. sl. ps. II. 1. 100.