Zvábiti
Zvábiti, il, en, ení, zvabovati, anlocken, durch Reiz gewinnen. — abs. Kto Rusal- kám verí a zvábiť sa da, toho nepustia do svitu z kola. Ppk. II. 135. — koho. Mne, trvám, zvábiš. Msn. Or. 154. — koho kam. Ty si mé myšlienky k sobě zvábil a moje srdečko celkom zmámil. Koll. Zp. II. 216. Tvá krása za tebou mně zvábila. Us. Zvá- bily na se jeho pohled. Č. Tí sa dali tu dnu zvábiť a viacej von nemôžu. Dbš. Sl. pov. I. 385. Krásou ma ty, milá, prevyšuješ, mé srdénko za sebou zvabuješ. Sl. ps. 73. Pamätáš tamtie nebeské doby, v ktorých utichly srdca žaloby a nebo (nebe) na zem zvábily? Sldk. 345. Z. někoho k čemu. Tč., Kos. Ol. I. 85. Démant ve rmutu mne zvábil skrýše. Čch. Bs. 29. Zrak k sobě z-la. Č. — koho odkud. Z-ly mne s cesty poklidné. Čch. Mch. 17. Krásnych sliepok čtyry páry zvábil za sebou preč z fary. Mt. S. I. 181. — čím: sladkými slovy ně- koho k něčemu z. Us. Žena latinkami chce srdce k sobě z. Us. Tč.