Zvěčniti
Zvěčniti, il, ěn, ění; zvěčňovati, verewigen. — koho, se čím. Tím se zvěčníte. Jg. Z. se slavnými činy. Z. koho svým spisem. Us. Tč. — kde. Sv. Bonifac má cele onu úškleb- nou, slávonenávidnou tvárnosť, která se v listu jeho tak výrazně zvěčnila. Koll. III. 289. Aby tak (národ český) zvěčnil jméno své v počtu národů žehnaných a velebených. Vlč. — jak. Tento zvěčnil zde svého mistra v podobě bázlivého rytíře. Koll. IV. 77.