Zvěděti
Zvěděti (dříve: zviesti, Rkk. 40), zvím, zvěz, da (ouc), děl, děn a dín, dění; zví- dati, zvězovati = dověděti se čeho, poznati, erfahren, dahinter kommen, inne werden, zur Kenntniss kommen, Nachricht bekom- men. Jg. Vz Vzvěděti (strany vazeb). — abs. Než zvěděl, bylo pozdě. Us. Však zvíme. Šm. Zvěděli jsme, co jest to bouře mořská. Har. Úřad nedědí, jak se v něm kdo chová, hned lidé zvědí. Prov. Zvíš, po čem hoře platí. Bl. 296. Šak sa ja ože- ním a ty nezvieš, ty moje ohlášky staveť nesmieš. Sb. sl. ps. II. 1. 125. Nic není taj- ného, aby nebylo zvědíno. Lom. Rok má krok, přijde prve než zvíš. Než zvěděl (v okamžení).. Kom. Kade ta tvoja mať za- čala zvědievať, priam moje srdiečko počalo omdlievať. Sl. ps. 135. Jak chceš zvěděť, kdo je jaký, nemusíš býť ledajaký. Na Ostrav. Tč. Já se ti ožením, ani nezvíš. Ps. slez. Šd. Jak chceš s někým obcovať, zvěď najprv, jaký je, abys vedel podlé noty gaj- dovať, jak žije. Na Slov. Tč. A já zvěda poslal jsem pro toho pacholka, aby ke mně přišel. NB. Tč. 198. Chtějíc zvěděti, kto jsú; Zvili, že by co měl, muož na Jana zvésti podlé póhonu. Půh. II. 82., 454. Ne se vším na rynk, leč zvíš, jak jinému pro- daj projde. Ctib. Cimb. Hád. — co: svůj rod, Ben., počet něčeho, V., budoucí pří- hody. Troj. A když to zvíte, pište nám. NB. Tč. 107. Více zvídej, nežli znáš. Shakesp. Tč. A ten duom Čech jeden zvěděv. Mt. J. z Pr. st. 9. Kdo se moc ptá, mnoho zví. Kram. Málo zvídej, moc nejídej, budeš dlouho živ. Málo jídej, málo zvídej, na la- vici líhej, budeš dlouho živ. Us. Kšť. Ne mnoho jídej, ne všeho zvídej, budeš dlouho mlad. Ros. Ten člověk něco zví. Us. Šd. S tajnosťou, má milá, k vám chodívám, aby sa to naši nezvedeli, velice se obávám. Sl. ps. 73. Když to sníte, něco zvíte. Us. Brnt. A tu zviete pravdu i jeho i naši. Arch. IV. 361. A zvěděv to Michek z Brodu, přišel na dědinu. NB. Tč. 162. Ať Štilfrid tvú silu zvie. Výb. II. 44. Když to Přemysl zvědě. Dal. 24. Zvěděv to poslal ke mně. Půh. I. 337. Aby, když dietě co učiní, z-li příčiny, proč to činí: Nežádá prorok, aby budúcie věci zvěděl, kteréž jest Bóh v své moci položil. Hus II. 30., III. 134. — čeho (se). Když se toho židé zvěděli, za pannú Marií běželi. Sš P. 19. Obyč. z. co. Jg. — komu co. Nemoh j'mu jmene z. Alx. V. v. 897. (HP. 22.). — co po kom. Nepohnal mne tu trhem, ježto moji ludé chodie na trh, po nichž bych já póhon mohl zvěděti. Kn. rožm. 29.— o kom, o čem (s čím): o svém rodu. Br. Zvíš o něm (poznáš ho), než s ním věrtel hrachu sníš. Mus. Spíše vaše město zví co o novině jako mi v dě- dině. Koll. Zp. I. 38. Tvůj zadek o tom zví. Klat. O něčí smrti z. Vrat. Z. o čem se svým zlým (maje z toho škodu). Otec král o tom zvěděl. Kld. I. 290. Proč bych se nenapil? Co je komu po tom; dyť moje kapsička musí zvěděť o tom. Čes. mor. ps. 279. Pokým (pokud) ta tvoje mať o tom nezvedela. Sl. ps. 135. Až zvím o jeho spádech, tak mu posvítím. Us. V noci išiel, v noci zas sa vracia a nik z vojska nezve- del sa o tom. Č. Čt. I. 149. Tie dunajské rybky, keď sa o mne zvedia, tie mňa, svoju paniu, od ľubosti zjedia. Btt. Sp. 17. Co chceš zvěděť o některém, z domácích se dovíš. Us. Tč. On zvedel (sa) o lidskej všetečnosti. Slov. Tč. Jak se o ni zvěděl brunovský pan hejtman, hned na ňu od- písal, aby za něho šla. Sš. P. 146. Vzde- lajte ľud a zvie o sebe, kto je on. Pr. šk. ev. I. 62. Zvěděvše o její smrti dávali na její statek opovědné. NB. Tč. 216. Chtěl zvěda o Pánu, z kterého jest panství, tam jej odeslati. BR. II. 377. b. O jeho skut- cích zvěděl. Žvt. otc. 57. b. Chtěl jsem z. o zvěři. BO. Chtějíce z. něco v svém zdraví. Chč. 616. — co skrze koho. Ros. — od- kud. Od někoho z. Ros. Zvěděv ze zaja- tých, že . . . Skl. 321. Zvěděl z rozhovoru, Kká. Td. 68., z vypravování milé matušky. Kos. v Km. Z-li tajemství z něho. Kos. Ol. I. 164. Tu pravdu móžeme od faráře z. Us. Tč. Z-li z planety, že bude oběšen. Kld. I. 230. A ten byl to z rady zvěděl. Alx. — co do koho. Jakž ctnosť zvieš do koho. Šmil. 1681. I zvěděv to do sebe, jel jest. Výb. II. 40. — co na koho. Ač co na tě zvědie. Smil v. 1403. Když to naň zvě- děchu. Pass. 14. stol. — na kom. Nemohli na Řecích konečné vůle z. Troj. 429. Zvěz to na Jeho milosti. GR. Z. co na kom. Pass. 37., Arch. V. 272. — kde. Až činy vaše zví ve zpěvu. Kká. Sl. j. 7. To teprv zde v Benátkách jsem zvěděl. Koll. III. 118. Věziž, kdežť ho zviem, žeť ho vezmu za hrdlo jako falešníka; A tu sme tepruv z-li, že sú se s našimi nepřátely k záhubě zemské spojili; A což v tom sjezdu jiščej- šího zvím, toť JMti dám zvěděti. Arch. I. 179., II. 272., III. 46. A když z-li po vsech, že se lid sbierá; Co kde zvie po městech. Pč. 25., 37. Od něho (Pavla) budeš moci sám na soudu o všem tom z. Sš. Sk. 264. Na blízku zde jsem zvídala, jak ... Shakesp. Tč. — jak. Dobře zvíš, jestliže Buoh jeho neuchová. NB. Tč. 191. Co s jistotou jsem o tom hochu zvěděl. Kká. Td. 286. Ta by ráda z-la, jak on smýšlí o hudbě. Ntr. VI. 252. A jestliže mi mého služebníka nepropustíte, teprv opravdu zviete, coť o vás mluviti budu. Arch. IV. 86. Pravdu s prací z. Chč. 299. — se. Jak se kočka z-la, hned za vrata běžela. Sš. P. 711. Jen cito a hbito, ať sa zvíme, co je to. Brt. P. 175. — (se) čím. A kdo pravdu vraždí, zví se zbojcem. Sš. Bs. 194. Zrcadlem svým chladným v líci tobě zvídá. Kká. K sl. j. 148. — kdy. Jak kdo ženu si přivede mezi prázné kúty, te- prve zví, že má v domě z jednej dvě po- kuty. Slov. Tč. Ošialil ma, iba som vtedy zvedel, keď som už bol pres lavičku. Sb. sl. ps. I. 109. Ačkoli pocházel ze statku, přece za mládí svého málo zvěděl o do- statku. Kos. v Kom. 1884. 19. Či snad chtěl prve zvěděti, čeho mu lze bude nadíti se od Čechů? Ddk. II. 79. V neděli ráno zvě- děl jaksi otec o tom. Koll. IV. 150. Věděti dávám, žeť jsem já v tento minulý pátek zde zvěděl, že již Praha ztracena jest; A jakož mi JM. psal žádaje, abych dojel ku panu Koldovi a zvěděl na něm na konec, stojí-li v těch úmluvách; Zvěděv to dnes ... Arch. III. 375., V. 272., 328. Svú smrť zvěděl třetí den před svým skončením. Výb. II. 14. — proč. Chtěl to proto z., aby uměl o to s hejtmanem mluviti. Arch. II. 36. — že. Nám postačí z., že Vratislav vyznamenání toto obdržel. Ddk. II. 238. Zvěděl, že jest nemocný uzdraven. BR. II. 35. a.