Zveličiti
Zveličiti, il, en, ení; zveličovati = veli- kým učiniti, gross machen, vergrössern, er- weitern; větší si představiti než jest, als grösser vorstellen, vergrössern; zvelebiti, vychváliti, preisen, erheben. — co, koho, se: své panství (zvětšiti), V., své králov- ství, Troj., obchod, Sych., hřích. Br., Kom. Ten vše zveličuje (přehání). Křivdy zten- čuje raději, než zveličuje. Kom. Z. Boha (velebiti). Z. se (chváliti). V. Z-čil slávu uherské koruny. Proch. Já tvůj národ z-čím. Msn. Or. 145. Zveličovať věci nenie pekne (lháti). Zbr. Báj. 14. Kto už něco má, ten uspokojuje sa obyčajne tým, čo má netúžac z. sa. Lipa 283. Kdo se sám zveličuje, nic o sobě neučuje. Na Ostrav. Tč. — co, se jak: nad míru. Sych. Z. se skrze činy. Tato smlouva zveličovala říši Svatoplukovu na ujmu Korutan. Ddk. I. 202. Zveličovati výbojně říši k tomu nedostávalo se již chuti. Ib. I. 205 Jornandes činy Gothů nestydatě zveličoval. Šf. I. 468. Následující papežové z-vali ten chrám vždy víc a více. Koll. IV. 74. Zveličieše se jako mocný v síle své vojsky. BO. — co, se čím. Stín postavením hořící svíčky z. Us. Vie, že aj sebe zveličí tým, keď všetkým ľuďom zičí. Zátur. Háj. I. 41. Němci množstvím svou národní chu- dobu obohatiti a svou maličkosť z. chtěji. Koll. III. 296. A odvojenírn tím výstrahu tvoji zveličuje. Sš. L. 200. Jeho ukrutnosť se zveličuje tímto, že ... . BR. II. 82. — kde. Zveličuje v pravdě člověka před Bo- hem. Proch. Ďěj. bibj. II. 93.— kdy. Tento chrám v následujících stoletích zveličen byl. Koll. IV. 73.