Zvěř
Zvěř, i, f., zastr. zvěř, e, m., Mkl. Gr. III. 354, Rkk., Smil. v. 5., Jg., Ž. wit, vz doleji, na Slov. zvěr, a, m. = zvíře, das Thier, Wild. V obecné mluvě: zvěř, e, f. ZvěrB, lit. žv?ris, lat. fera, řec. &ť,q. Schl. Cf. Mkl. aL. 60., 270. Z. = zvířata, zvl. zvěř di- voká, lesní, das Wild. Z. = divoká čtyřnohá zvířata neb ptáci v přírodě buď volně žijící aneb ve zvláštních ohradách, zvěřincích cho- vaná; zvl. zovou se tak zvířata, která jsou za účelem výživy nebo zábavy předmětem honby. S. N. Z. užitečná, neškodná, škodná; vysoká, prostřední, nízká; vysoká: medvědi, jeleni, daňci, rysové, labuti, volavky, dro- pové, jeřábi, tetřevi a bažanti; prostřední: srnci, kanci (černá zvěř, divoké svině, das Schwarzwild), vlci, tetřívci, jeřábci; nízká: zajíci, lišky, jezevci, bobři, vydry, tchoři, kočky, sluky, koroptve, divoké husy a kachny, kvíčaly; místy počítají prostřední z. k vysoké. S. N. Zvěř barvící, červená (jeleni, daňci, plavá zvěř, das Rothwild), daňčí, divoká (medvědi, vlci), dobrá, do- mácí, drobná (lépe než: malá, vz Malý), holá, horní, hubená (vyhnaná), chudá, chu- ravá, lítá či dravá, místní, nestálá, pernatá (tetřev atd., das Federwild, vz KP. HI. 348.), polní, pošlá, přebíhavá (Wechselwild), pře- budná či přebydná (která se drží v místě), das Standwild, přecházející, prodávaná, srst- natá (jeleni, daňci atd.), stálá či přebudná, tetřeví (Auerwild), tučná, újeď (od divo- kých zvířat zakousnutá), umrlá, veliká, za- střelená (postřelená = troud) atd. Šp. Z. ho- nebná, kožišná. Vz KP. III. 342., 351. Z. u Římanů, vz Vlšk. 40., 105., 404. Z. s rohy. Chč. P. 119. a. Jest tam mnoho zvěři. Kos. Poplaši ves zvěř leský; Že je jak zvěř plachý rozprnuchu. Rkk. 37., 48. Všeliký zvieř; Zvieř maľúčky! Ž. wit. 144. 16., 103. 25. Vláščí zvěř spásl jest ju, et singu- laris ferus depastus est eam. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 532. Boje sie plachý zvěř. Rkk. 15. Myslivec z. do dolův a jam vábí aneb psů slídných čenicháním po šlepějích šla kuje a loví. Kom. Po zvěři jíti; z. honiti, vyslíditi, štváti; sítí zatáhnouti, staviti, ob- táhnouti z.; na z. léciti. V. Z objíti. Divo- kou z. postříleti. D. Skrýše divoké zvěři. V. Roztrhán od zvěře. Jel. Chytání, krádež, lapání, množství, stanoviště, stav zvěři; pych nad zvěří (učiněný), hlídač zvěři; škoda od zvěři, na zvěři. J. tr. Pole, les, seno, jesle, liz, remíz, kolna, louka pro z ; lov, nosidla na z.; hájení, honění, střílení, krmení z-i; štvanice, obora, honba, síť, tenata, truhlík, klapačka, oko, lednice, vábnička, váha, vůz, jáma na zvěř; důchody ze zvěři; oheň proti zvěři; loupaní od z-i; z. beseduje (kömmt gut fort), drží, nedrží, jde k lizu, jde dů- věrně, lomí, loupá, odříjela, nedočká, pře- bíhá, přechází, klesá v ohni, proráží, říje (křičí jako jelen, lev), přesadila se odra- zila, prchá, táhne, ukrývá se, ušla, utekla, šla skrz zradidla, vstává, se vyzvedla, žvýká, v ohni se zlomí (zastřelena jsouc padne), se nedrží, se jistí (poslouchá, je-li kdo na blízku), vytlouká (tluče parohy); z. stříleti, vystopovati, obeznati (vypátrati), vábiti, pře- znati, vyslíditi, vyvrhnouti, zavětiti, zalo- miti (větvěmi pokryti), kláti či zabiti, za- hnati, odehnati, rozehnati, bez psa vysto- povati, vystříleti, odstříleti, stopovati, šla- kovati, psy vyhledati a pronásledovati, po- střeliti (žertovně: postříknouti či pokro- piti), proháněti, položiti, porážeti, zaraziti (den Fang geben), zavaziti, dostřeliti, šká- dliti, vyhnati, vyložiti (k počítání), vyháč- kovati (střeva z ní vyndati); na z. honiti; vrbí z-i rozkládati; spustiti na z.; do z-i skočiti; z. po ručnici zůstala; přikrásti se na z.; po z-i táhnouti; z-i založiti, zasy- pati; z-í hnouti. Šp. Nos zvěři: povětrník. Boč. Zvěr najhorší zežral moju ovcu. Slov. Tč. Účet ze z-ře. Us. Šp. Hľa — lásku ctí oj ten zver. Zátur. Zvery sápu sa nemo vospolek, človek má reč k pokonániu sporu. Zbr. Lžd. 167. Niet na zveroch ižádnej viny, nuž nemuč ich bez příčiny. Hrbň. Rkp. Človek nenie zver, človek je nie zver. Hdž. Šlb. 49. Od matky sa pekne odo- brali a tie zvery (zvířata) vzali so sebou; Ale on pýtal, aby jeho zverom dali na každého po dva barany; Hostinský bežal naraz ku kráľovi, že u neho je taký a taký hosť so troma zvermi, ktorý sa dáva na to, zabiť toho hada. Dbš. Sl. pov. I. 3., 4. Zvery paškrtné, kvárne, záškodné. Slov. Hdž. Šlb. 86. Ať v lesích za zvěří se plazí. Kká. Td. 93. Vlk, medvěd, los a kanec panskou zvěří sluli. Kká. Td. 39. Nechtěj býti zvěrem, jenž k zemi veždy hledí. Sš. Sm. bs. 189. Kyselina uhličitá jen u velikém množství škodí člověku a zvěrům. Šfk. 82. Zvěř v zahradě vše požrala. Nud. Tehda ji kázal starosta do jámy, tu ještě tři hrozné zvěři běchu, uvrci a ta zvěř jí nic neuči- nila. Pass. 812. Jsem před ním tako malý, jakž přede ľvem zvěř ustalý. Alx. (HP. 1.). Proto má stáda učiněna sú v lúpež a ovcě mé v sežránie všech zvěří polských. Hus I. 246. A též bude moci v těch lesích zvěř honiti. Arch. V. 543. Více sa obávaj člo- veka nežli zvera. Slov. Tč. Zlá zver, ne- návisť braterská, Josefa sežíra. Slov. Tč. Najhoršá zver je podlizač (pochlebník). Mor. Tč. Podlizači, utrhači sú zvěrové ledajací. Slov.Tč. Na rozdílnou zvěř rozdílná čižba. Šp., Šd. Psy palicí za z-í honiti (marně se namáhati). Jg. O hájení zvěři vz KP. III. 343. O chování zvěři vz Sdl. II. 42., 90 (za stara). — Z. = zvíře, zvl. divoké. Bobr jest z. i ryba. Rad. zv. Zabili zvěra jelena. Plk. Divná z. (zvíře). Leg.