Zvěsiti
Zvěsiti, zvěs, il, šen, ení, zvěšeti, el, en, ení; zvěšovati = oběsiti, pověsiti, aufhängen, hängen, aufknüpfen. — abs. Všichni z-ni jsou. Dač. I. 27. — koho. Dač. I. 210. Že zvěšajú všecko, co jim do ruk přijde. Us. Šd. Vzavše pána do vězení zvěsili všecku jeho čeleď. Pal. Děj. IV. 1. 55. Po boji krátkém ale velmi krvavém zase opanovali město i zjímali a zvěšeli mnohé husity. Ib. III. 3. 259. Zvěsili Smahle a jiné. Pč. 30. — jak. Aby honili zámek od zámku a doho- niece je, aby bez milosti ty všecky rušitele pokoje dali zvěsiti. Arch. V. 396. — co kam. I vzvěsichu (prsy) na dva krsy . . . Kat. 3020. — kde (proč). Sčíty své na jedném miestě oddaném pořad zvěšeli. GR. Zjúnaj všechna kniežata lidu a zvěš je na šibenicech proti slunci. Hus I. 168. A kdožby kolivěk honiti nechtěli, aby je vedlé svolení hned na místě zvěšeti rozkázali. Pal. Děj. V. 2. 317. (IV. 2. 505.). Z-li je po stromech. Z-li je na šibenicích pro zločiny. V. — Z.= skloniti, sehnouti, herabhängen, neigen, hinunterhän- gen. Vz Svěsiti.