2. Zvěst
2. Zvěst, a, m. = zvěstovatel, der Ver- künder, Apostel, Missionär. Č. Takých keď odeslali zvěstov, co zhola buď neveďá našu řeč, buď smešne ju lámú. Hol 162. Vz Věro- věst. — Z. = známý, přítel, der Bekannte, Freund. I přenesechu své zvěsty na druhý břeh. Rkk. 14. — Z., os. jm. Pal. Rdh I. 128., Tk. I. 414., 435., V. 157., S. N. (dod.), Arch. III. 465. Zvláště se želelo smrti Zvěsta, župana mělnického. Ddk. III. 234.