Zvésti
Zvésti, zvedu, zveď, da (ouc), dl, den, dení; zvoditi, il, zen, ení (na Slov. -děn, ění); sváděti, ěl, ěn, ění; zvozovati = pro- vésti, uvésti, führen, einführen; ztráviti, zu- bringen; poříditi, dokázati, zuwege bringen, ausrichten; vychovati, erziehen; svésti, ab- leiten; se = zdařiti se, gerathen, gelingen. Jg. — co. Aby svůj čas zvedl (vynaložil) užitečně. Št. Zvésti žalobu (podati). Rk. Můžeš-li o to zvésti slyšenie (erwirken). Arch. I. 19. Ale to všetko nic neosožilo keď stará zase zviedla sluhu (si získala). Dbš. Sl. pov. I. 227. A toho, ač jsme chtěli rádi, z. jsme nemohli. Pal. Děj. IV. 1. 122. — koho kam (čím jak): do statku, do domu, na statek, na dědictví. v statek = einführen, uvésti. Ros. Zříz., Vš. Z. někoho v knihovní držení statku. J. tr. Věřitele v statek dlužníka z. Kol. 38. Mají jej v ty dědiny z. Vl. zř. 21. (Syna) na otcovo zbožie z. Kn. rož. 52. Protož vás proši, abyste ráčili JM. na to z. Ps. o zští. Úředníci mají jej listem po komorníku v ty dědiny z. Zř. F. I. C. XXIX. Oči k nebi z. ZN. Z. někoho u vlastenství některé věci; Žalobu na někoho z. J. tr. A zveden jsa úředníkem od desk budeš-li v držení puštěn, drž a panování po zvodu ve dvú nedělí učiň; Úředníci mají z. kupujícího na dědictví správce; Ktož odboj učiní, po rozeznání odboje má to, z čehož jest pohnán, všecko k úřadu položiti; pakli nepoloží, zvedú se úředníci i s tím, ktož jest právo vedl, na dědictvie jeho v tom, z čehož pohnán jest. Vš. Jir. 82., 164. (186.), 334. Já Jan v Plané zvodím Petra Štuksu z Mikovic na dědictvie Janovo Mrázovo z Radimovic v Křivé vsi. Vš Jir. 195. Rač mě na to zvésti, bych mohl na- lézti tu milosť. Pravn. 335. Rozmila divčino, nedělej mi toho, vem si to pachole, zveď to na jiného. Nezvedu, nezvedu, pan Bůh by me ztrestal, že si se, synečku, v mojim lužku vyspal. Brt. P. 128. Vítoslav bude zveden na p. Hynka na těch pět set kop gr.; Jsem jimi na jeho zboží zveden; Zvedl mi sě na ten dvór mój pro Adama Běsa a já toho nikdy neprodávala; Ješto mi pány přisúzeno a zvedena jsem na to právem; Pakliby shledala, že by co měl, má se naň zvésti; Zvedena plným úřadem na p. Jana na pět a sedmdesát hř. věna; Tu jsem se zvedl na jeho oddíl na 100 hř.; Pakli by toho trpěti nechtěl, ale zveď to na úřad; Zveden plným úřadem do Kobeřic na p. Jana Moravanského; Skrze to zvedl se na ně Ježek na 70 kop hř.; Musil jsem svú dceru na své zboží z.; Na to Zbyněk muož sa z.. ví-li kde; Já jsem se mimo to na jiné z. neměl; Aby jej zvedl s jinými úředníky na to; Ježto jsem já z toho zboží zapohnal i na to zboží zvedl. Půh. I. 200., 222., 229., 240., 391., II. 14., 55, 139., 149., 166., 181., 456., 529., 540., 543. Skrze to na mé zboží jsú se zvodili. Půh. II. 200., 267. Já musil naň se zvoditi; Ješto jsem mosil úředníkóm dáti, zvodě se na ni, 15 hř. Půh. II. 342., 240. Měl-li jest přes to na mé dědictví zvo- diti, o to chci na panském nálezi dosti míti. lb. II. 475. — koho kudy: po chrámě (voditi). Br. Vola bys přes všecken svět zvodil, nebude než vůl. Č. M. 209. Z. koho po zámku, po tvrzi, po komorách, sklepiech atd. Vš. Jir. 153. — se po čem. Zvedl (zdařil) se po otci. Šm. — se (komu) jak: po vůli se mu zvedlo (zdařilo). V. Podlé vůle a libosti se mu zvedlo. V. Račím chodem se zvedlo. Prov. Zvedl (= pomazal, roztrhal, zkazil a p.) si šaty až hrůza. U Kr. Hrad. Kšť. Modlil se, až dílo zvedlo se mu skoro úplně. Sb. vel. III. 287. Vybral sa na skle- nený vrch, že veď aj jemu sa.môže tak dobre zviesť jako bratovi. Č. Čt. II. 479. A úředníci dvorští Jana Pytlíka na jmeno- vané zboží zvedli sú plným právem; S námi opět mluvili praviec, že výše toho z. nemohú než k tej summě. Arch. I. 350., II. 256. Má na polovici toho zbožie právem zveden býti; Jestliže se králi prisúdi jaké dědictví, má po nálezu kmetském právem na to zveden býti jako jiný nejchudší. Vš. Jir. 83., 119. My máme ty tři mlýny k svému užitku z., což nejlépe moci budem. List hrad. z r. 1441. Tč. Má se Jindřich z. podlé svého pohonu Půh. II. 552. Svého srdce ostriehal pilně a svój čas zvedl užitečně. Št. Celý den z. v božie chvále. Št. Když koho zvede na vinici pro dluhy. Sob. 147. — co nač. Vše své zboží na peníze z , versilbern. Let. 14., V. Konvenční číslo na rakouské z. (redu- kovati). J. tr. Výroční důchod na hlavní summu z., eine Rente zum Kapital erheben. J. tr., Nz. — kde. A prosí, aby jemu ráčili psáti, kterak se JMti na té cestě zvedlo. Arch. III. 57. Nuže, prav noviny, kterak se na súdu zvedlo? BN. Kdybych sě na těch 50 hř. gr. prve zvedl; Tu mě měl z. v Ko- stelci na 20 hř. platu. Půh. I. 270., 298. — se. Když se trh zvede, wenn der Kauf zu Stande kommt. Rk. Pakli se zvede, také jemu vrať list: Než se Jan zved, nemá Jan tomu pohonu odpovídati. Půh. II. 227., 485. Ňader vlny nezvedly se více. Vrch. — se komu. Trochu lépe zvedlo se obyvatelům pražského podhradí. Ddk. III. 106. S obú stranú hledí, kdeby mu se lépe zvedlo (zda- řilo, sedlo); Daj mi věděti, již-li sú sě i tvoji také vrátili a kterak se jim zvedlo. Arch. III. 63., 374. — se kdy. Letos se ovoce zvedlo. Us. V tom Kropáče zvodil na mé chudé zbožíčko. Půh. II. 601. — co proti komu, gegen Jemanden etwas ausrichten. Sl. les. — co s kým nač. I zvedl v těch úmluvách Kropáče s jinými úředníky na mé zboží. Půh. II. 601. — proč kam. V stejný čas vymáhal na Kateřině Jirkové kupné ceny 10 kop za dům u Holých a byl z rozkázání panského do toho domu zveden. Mus. 1880. 502. = koho (jak) = vychovati. Děti dobře z. Zlob., D. Sirotky svým ná- kladem zvedl (vychoval). Tab. poes. Šle- chetně zvedla a odchovala vnuka svého. Št. N. 31. 5. Já si ji zvedu. Němc. — co, koho k čemu: k práci. Us. K čemu si zvedl zdraví, sílu (vynaložil)? Trakt. (si) co čím. Co si člověk svým rozumem zvede (pořídí). Rad. zv. A tak sú úřed- níci těmi řečmi zvedli (způsobili), že pán onady nechtěl jeti. Arch. I. 359. Vz Zvé- sti koho kam. — Ostatně vz Svésti, Zved- nouti.