Zvěstovati
Zvěstovati, zvěstovávati = oznámiti, ver- kündigen, ankündigen, Nachricht geben. — co: něčí moc. Ž. wit. 144. 4. Co jsem viděl, (to) zvěstuji. BO. Krásu tvou zvěstuje obloha. Sš. P. 66. — co komu: poselství, něčí chválu, něčí slávu národům, V., budoucí věci. Br. Zvestujem vám radosť prevelikú, kerá sa tej noci stala všemu lidu. Sb. sl. ps. I. 169. Zvestuj Slovákom, že Bôh spra- vedlivý. Exc. Zvestujem Vám velkú radosť. Slov. Tč. K přijímání Krista, kteréhož Vám zvěstuji; Kristus přišel zvěstovati propuštění jatým. BR. II. 12. a., 214. b. Zvěstuji vám pověsť veleslavnú o velikých pótkách, lutých bojech. Rkk. 45. — (co komu) jak : v psaní. Pakliby voda blízké hory zatopovala, tedy těžaři to urburéřům zvěstujte bez prodlení. CJB. 331. To bylo za odpověď zvěstováno. Lpř. A v té božské vlastnosti jim zákon od anděla zvěstován byl; Když Bůh něco viděním člověku zvěstuje; Sám a ne jenom poslancem nějakým nám usmíření z-val; Když jen velikým způsobem buď pod zá- myslem buď v pravdě Kristus se zvěstuje. Sš. Sk. 90., 124., II. 100., 156. — co komu čím. Tou řečí osud svůj nám z-vala. Vrch. Lipa. Tuhým šumom zvestuj otcov deje, že z vekov zapadlých zrodia sa nádeje. Č. Čt. I. 115. Kohout kokrháním hodiny zvě- stuje. Ráj. Vz Z. co jak. — co komu od koho. Tu řeč jim zvěstuj ode mne. V. — že. Zvěstovali, že přišel. Us. — Flav. — kde. Zvěstujte mezi národy. Žalm 9. Aby mezi pohany evangelium z-li. Sš. Sk. 151. — proč. Poněvadž evangelium pro spásu církve zvě- stuje. Sš. II. 204. — kdy. Co již před věky napřed zvěstováno bylo. Sš. Sk. 23. Týden na to z-váno o slavnosti, že ... Sb. vel. I. 85. — co v kom. Že zvěstují v Je- žíšovi vstání z mrtvých. Sš. Sk. 44.