Zviklati
Zviklati, zviklávati, zviklovati = roz- viklati, rozhýbati, wankend machen; seslabiti, nepevným učiniti, wankend machen, schwä- chen. — co, koho. Z. něčí vernosť. Sš. L. 182. Něčí předsevzetí z Ddk. II. 384. Z. se. Lpř. Slov. I. 85..— co, se čím. Sloupy vikláním z. Kom. Žádnou mocí ho nezvykláš. V. Tím byla domněnka ta zvyklána. Us. Pdl. — co, se komu. Zviklal mu kolena. Lpř. Slov. I. 132. Zviklala se mu mysl. Ros. Stolice se mi zviklala. Kom. — koho kde jak: v mysli. Ros. Se na koni z. Troj. Král nedal se z. v slibu. Ddk. III. 188. Přemysl nezbytně v mnohém ohledu musil zviklán býti ve svých názorech. Ddk. V. 9. Aby se skrze bludaře v pravé náuce z. nedali. Sš. II. 117. — koho z čeho: ze stálosti. V.