Zvíře
Zvíře, ete, n., pl. zvířata; zvířátko, a, n. = živočich. Vz -átko. Ž. wit. 78. 2., 49. 10. Na Slov. zviera. Das Thier. Z. = každá organická živoucí bytosť samovolně se po- hybující, zevnějších dojmů sobě vědomá a proti nim jednáním reagující. Vz S. N. Z. domácí. Vz KP. I. 21. Z. ssavé, čtvernohé, obouživelní, Us., podivné, D., divoké, V., těžké (obtěžkané, březí; laň), Šp., maso- žravé, vejcorodné, kopytnaté, dvoupaznehtní, mnohopaznehtní, líté, pitomé či krotké, zdechlé, živé. Šp. Z. zvonovitá. Ves. I. 98. Z. sprosté (žádnou cennou vlastností se ne- vyznačující) zdokonalené či zdobné (velikým počtem užitečných vlastností vynikající). NA. IV. 95. Z. dobře krmené. Šp. Obraz zvířete (zvířat), malíř zvířat. Nz. Léčení, trýznění zvířat; škoda od zvířat. J. tr. Ho- jení zvířat. Sych. Zvířetem se státi, ver- thieren. Dch. Očkování látkou ze zvířete vzatou (zvířecí); Z-ta pro užitek chovati. Dch. Kůže z velikých, z mladých zvířat. Šp. To je zvíře (chytré dítě)!; To je zví- řátko (= šibal). U Kr. Hrad. Kšť. Budeme honiť zvířátka, patnáctiletá děvčátka. Sš. P. 190. Nesmie človek zvierata trápiť. Hdž. Šlb. 35. Ktoré zviera pije najdrahší nápoj (blcha, lebo pije ľudskú krev)? Mt. S. I. 140. Chlapec, ktorý prvý raz mraveniště zočil, s otázkou k otcu, odkud hŕba tá, priskočil. Ukázaný mu mravec, ale ťažká viera; tak veliká hromada a tak malé zviera! Zbr. Báj. 3. Kdo zvířatům ubližuje, špatné srdce ukazuje. Sb. uč. Zvířata a byliny. Vz Er. P. 77. Šel pán do pána pojčať čakana, aby moh z lesa vyhnať zvířata (= hřeben). Hádanka slez. Sněmy, rady zvířat = rokování živočichů na poučenou člověkovi; básně, v nichž živočichové dle povah svých dávají rady člověkovi, jakby měl se chovati v jed- náních důležitých. Vz Lpř. Baj. Aisop. 41., Zvířecí. — Z. u myslivců = laň. D., Sdl. Hrad. III. 9. 56. — Z., vz Zvěř.